Věnováno všem nenarozeným dětem, které musely nedobrovolně opustit tento svět ...
... MLČENÍ DĚŤÁTEK ...
Plný radosti ... Létám ... Mezi hmotnými světy ... Ve svém ráji ... Starosti ... Ještě nemám ... Jen si tak hraji ... Jsem jen shlukem energie ... V tomto světě nehmotném ... Jsou nás legie ... Svištíme ... Prostorem ... Prozářeným ... Světlem ... Lásky a dobroty ... Bez studu ... Nahoty ...
V bezčasé chvíli ... Mé tušení sílí ... Musím v ten hmotný svět jít ... Musím se opět ... Někomu narodit ... Avšak předtím ... Řeku zapomnění ... Přebrodit ... Planeta Země ... A tam lidské plémě ... Tak pojďme ... Hej hola ...! Zase mi začíná ... Života škola ...!
Pokojík malý ... Muž a žena ... Jsou oba nazí ... Vzájemná extáze ... Čas teď hranice nemá ... Až z toho mrazí ... Energie něžnosti ... Si cestičku razí ... Vznáším se nad nimi ... Jejich těla se chvějí ... Pohyby zvláštními ... Erupce slasti ...! V té chvíli ... Jsem zapadl ... Do nové vlasti ...! S proudem semene ... Teď nový život počneme ... Jdeme na to ...! Moje mámo ... Můj táto ...
V prostoru těsném ... Je tma ... Obalen teplem ... Všechno tu šplouchá ... Pomalu rostu ...! Srdíčko bouchá ...! Těším se Na lásku ... Od mámy ...! Něco se děje ...! Mám pocit ... Doposud neznámý ...! Ten pocit ...! Je strach ...! Můj Bože ... Tahle máma ... Je vrah ...! Ona mne nechtěla ...! Ne...! Prosím ...! Ne...!!! To se přece nedělá ...!
Mne ... Maličkého ... Bezbranného ... Tvorečka ... Si nechala ... Vyrvat ze svého těla ...! A jsem zase volný ... Dívám se ... Co ten chlap v bílém plášti dělá ...! Kolem bývalé mámy ... Pořád jen běhá ... A ona ... Se slzami ve tváři ... Bolestně sténá ...! Za pár chvil odchází ... Ani Sbohem ... Mi nedá ...! Ó běda ...! Běda ...!
Teď se opět vznáším bezčasovým prostorem,prozářeným laskavým světlem nekonečné lásky a dobroty ... Ne ... Nevyčítám Ti to ... Že jsi mne odvrhla ... Já to dokonce už předem věděl ... Ale přesto jsem se chtěl pokusit zvrátit ten osud ... Nepovedlo se to ... Je to pro nás oba smutná životní zkušenost ... Když jsem se vznášel v té ordinaci ... A díval se,jak moje bývalé malé tělíčko vložili do nádoby s konzervační látkou ,v té chvíli jsem byl moc a moc smutný ...! Přemýšlel jsem o smyslu života ... Ale pak mne obklopila ta záře a mí přátelé se mnou letěli dlouhým tunelem ... Do nádherného světla ... Párkrát jsem se snažil Tě navštívit ve snu ... Jenže Ty jsi pokaždé ze spaní plakala ... Proto už to raději nebudu zkoušet ... Jen jsem se naposledy na Tebe podíval ... Ve spánku Jsi vypadala lidsky krásně ... Na Tvé něžné tváři se náhle objevil záblesk smutku ... Dvě velké slzy skanuly na polštář ... Protože ...
Protože v té chvíli jsem Ti řekl ...
... SBOHEM ... MÁMO ...
|