|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
Paul Celan: Diotimě Autor: ariel (Občasný) - publikováno 11.3.2008 (09:00:00)
|
| |
ORTSWECHSEL bei den Substanzen: geh du zu dir, schließ dich an, bei verschollenem Erdlicht,
ich höre, wir waren ein Himmelsgewächs, das bleibt zu beweisen, von obenher, an unsern Wurzeln entlang,
zwei Sonnen gibts, hörst du, zwei, nicht eine - ja und? |
ZMĚNA MÍSTA, u podstat:
ty jdi k sobě, přimkni se,
v nezvěstném pozemském
světle,
slyším, že byli
jsme bylina z nebe,
zbývá ji doložit sem
dolů, podle
našich kořenů,
jsou dvě slunce, slyšíš,
dvě
ne jedno -
no a?
|
DAS FREMDE hat uns im Netz, die Vergänglichkeit greift ratlos durch uns hindurch,
zähl meinen Puls, auch ihn, in dich hinein,
dann kommen wir auf, gegen dich, gegen mich,
etwas kleidet uns ein, in Taghaut, in Nachthaut, fürs Spiel mit dem obersten, fall- süchtigen Ernst.
|
Cizota
má nás na síti,
prchavost sahá
bezradně skrze nás,
spočti mi tep, i ten
dovnitř tebe,
pak změříme
se s tebou, se mnou,
něco oděje nás
do denní kůže, do noční kůže,
ke hře s největší
padoucí vážností.
|
* * *
Diese freie, grambeschleunigte Faust (sie bahnt sich den Weg):
so weiß will sie sein, wie das, was dich anglänzt, wenn du schwebend darangehst, es zu entziffern,
mit aufgebissener Lippe, getragen vom Schlaf, der mir wild aus den Poren trat, vor lauter blankem Du-weißt-und-Du-weißt.
|
* * *
Tato
volná
žalem zrychlená
pěst (ona
cestu si razí):
tak
bíle
chce být
jako to, co tě leští,
když visutě pouštíš
se to ono dešifrovat
s rozkousaným
rtem, nesený
ze sna, který mi
divoce z pórů šel, před
samým průhledným
ještě-víš-ještě-víš.
| |
|
|