Pozval vlk Karkulku na večeři,
s babičkou prý že si ji sní,
Karkulka naivně mu věří,
neví, že je chod poslední!

Z babičky guláš jedli spolu,
zapili pivem plzeňským,
Karkulka z výšin spadla dolů,
když vlk řek': "Já Tě láskou sním!"

Jak řekl, tak udělal v mžiku,
pak u studny se rozvalil,
kde se vzal, myslivec stojí tu,
aby ten příběh opravil!

Pár hbitých řezů ostřím nože,
Karkulka zas je na světě,
u MacDonalda, můj ty bože,
k myslivci Láskou rozkvete!

A z toho plyne poučení:
jídlo vždy pěkně rozkousej,
jinak je z toho nadělení,
když přijde chlapík zelenej...