Pozval vlk Karkulku na večeři, s babičkou prý že si ji sní, Karkulka naivně mu věří, neví, že je chod poslední!
Z babičky guláš jedli spolu, zapili pivem plzeňským, Karkulka z výšin spadla dolů, když vlk řek': "Já Tě láskou sním!"
Jak řekl, tak udělal v mžiku, pak u studny se rozvalil, kde se vzal, myslivec stojí tu, aby ten příběh opravil!
Pár hbitých řezů ostřím nože, Karkulka zas je na světě, u MacDonalda, můj ty bože, k myslivci Láskou rozkvete!
A z toho plyne poučení: jídlo vždy pěkně rozkousej, jinak je z toho nadělení, když přijde chlapík zelenej...
|