|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Bez kázně a Dany
a já nejsem blázen, to říkám zas a znova
včera, když vjížděl jsem do Prahy,
letěla mi před sklem vozu - hele - sova
tak metr vysoko - a zmizela tak záhy :-)
a kolikrát mi moudrý tichý dravý let
už v životě tak divně zkřížil cestu?
jednou, možná... a znamení? na dohled?
to křídlo konejší či varuje a neujdu už trestu?
a asi znáš ten klid který tě najednou pohltí
když věci kolem které se zdály být se nezdají
něco se lehce usadi a něco zase zavrtí
pár pocitů se koupí a jiné zase prodají
a měl jsem za to, že sahám od obzoru k obzoru
když mě tvůj úsměv provázel až k prahu
že znám každou pravdu světa a mysl moje v pozoru
a minulost i nyní se slily v jednu dráhu
a co jsem myslel, že by mohlo být tak bylo
ty ve mně, já v tobě, bylo to správně, jistě, ano
když na světe ten den tak... nesmyslně milo
nechtěl jsem, nechtěl, opustit tě Dano
a přece vím, že protli jsme se dávno v čase
co vlastně proti tomu znamená takový čas?
jenom až teď směl jsem tě něžně sevřít v pase
no jestli to chceš, rád sevřel bych tě zas
a ještě nezmínil jsem, že nechápu to mocné
co neseš sebou tiše jako panna Vestálka
dává to radost, snad uzdraví nemocné
a není pro to daleká vůbec žádná dálka
a já nejsem pomaten, ani tápající blázen
snažím se jenom poznačit tu zkratkou
jak výjimečný den a večer zasazen
když odcházel jsem přítomností vratkou
a když pak posadil se a zařadil a jel domů
tak vlastně byl jsem ještě zamotaný do tebe
a vyprávěl bych, ale nešlo, tohle není komu
tak jsem jen auto stop a podíval se na nebe
a snad jsem si jen nebral, snad ti taky dal
jak rád, že šťastná v životě i v okamžiku
já chtěl jsem, žádal, toužil a miloval
stál u tvých dveří a bral jsem za tvou kliku
a tak nakonec - jsem ti napsal jenom básničku
o tom jak mám tě rád a jak tě nosím v srdci
zase tě hladil, měl obtisknoutou na tričku
a třeba někdy ve dne a třeba někdy v noci
a nezlobíš se doufám, že tiskla jsi se ke mně
i když já - poctivý - tak odolat ti nejde
snad půjde ti to k pleti když zasvítí svět temně
a usměješ se tiše a dobré z toho vzejde
a tak jsem zde když budeš mít chuť líbat
jak říkaj důchodci ty "rudé rety moje"
tak potom sedni si mi na klín a já budu lítat
pak třeba pošeptej mi, teď jsem zase tvoje
a ne jen proto, zkrátka proto, že jsi taková
že kdybys padala já chci tě podepřít svou dlaní
proto mě tu máš ty bílá, černá a někdy nachová
tak zkrátka - moje dlaň a moje srdce na ní :-) |
|
|
