Zkus pohladit lásku i když bolí
zkus pohladit ježka i když píchá
zkus pohladit víru i když nevěříš
zkus pohladit něhu i když ji nevidíš.
Vem do dlaně kámen a sevři jeho sílu
vem do dlaně ptáčka a vznes se k nebesům
vem do dlaně lístek a staň se větrem
vem do dlaně vodu a přejdi oceán.
Zavři oči a staň se pískem na věčné poušti
zavři oči a staň se ohněm co duši pálí
zavři oči a staň se mlhou, která se rozplyne
zavři oči a staň se duhou na nebi blankytném.
Pohlaď co umíš, stiskni co cítíš,
představ si co dovedeš
můžeš být bouří, můžeš být vánkem
rozdmýchat vášeň i sfouknout naději.
Jsi svým pánem a zároveň si sloužíš
jen ty sám to všechno dovedeš
dokážeš kázat, dokážeš běsnit
a zároveň být beránkem.
Až najdeš po čem toužíš,
až srdce své poslechneš
budeš vědět proč jsi tady
a za kým vlastně jdeš.
Za svoji touhou, za svým snem
a svou nadějí
za svým dětstvím, za svou láskou
za posledním jednáním.
Opona padá, však potlesk neslyšíš
jsi divákem, jsi hercem a jednou to pochopíš
až to všechno, všecičko uchopíš
a řekneš si
tak jsem žil…
|