|
|
|
Máš dům ale nebydlíš v něm Autor: Jakub Achrer () - publikováno 18.8.2000 (12:56:28), v časopise 21.8.2000
|
| |
Máš dům ale nebydlíš v něm
(Pro K.K. s přáním aby se tohle
nikdy nesplnilo)
Máš hada
a máš ho na rukou
svíjí se slizce
a vede odkudsi z oka.
Máš větev
myšlenek a pocitů
vyrůstá ti z boku
a tetelí se jako vlasy.
Máš berušky
skoro plnou hlavu
a i v oblečení
lezou ti dost po těle.
Máš šanci
jenže je dál
než všechen
hmyz a rostliny.
Máš dům
ale nebydlíš v něm
není pro praktický
život – to opravdu ne.
Máš svůj dech
skoro ho držíš
v rukou ve svým tanci
a on se ti vrací nazpátek.
Máš život –
praktický život
a ten se ti jednoho dne
vysměje do obličeje.
Máš svíci
a ta tě pálí v rukou
tak ji pusť stejně
nemusíš vědět co přijde.
Máš lano
a na tom laně visí tvůj život,
akorát se skrz něj nemůžeš hejbat
jak jsi jím omotaná – to je škoda.
Máš list
ve svých vlasech
vítr ho odfoukne
a ty jen stojíš.
Máš větev
myšlenek a pocitů
vyrůstá ti z boku
a tetelí se jako vlasy.
Máš svou cenu
a jestli ji znáš
tak jí můžeš
třeba vyhodit z okna.
Máš oči
a v nich je namalovaný
celý tvoje peklo
i vysněný nebe.
Máš sklenici s vodou
pohlcuje tě
drtí
a kosti se lámou na několikrát
Máš dům
ale nebydlíš v něm
stál tady od nepamněti
a bude stát dál až umřeš.
Máš dům
ale nebydlíš v něm
máš život –
praktický život
to je ta mezírka
co ti k němu chybí
a která se časem
změní v moře.
|
|
|