|
Podvěčerním Petřínem
Nad Petřínem malá pastýřka
svolává krůčky k milování.
Po pěšinkách plných zevlování
cupitá vášeň - kacířka.
Sad sklopil víčka.
Hrušky zatoužily medovět.
Sladkost ukápla si - do vět.
Dech vlahá říčka
sedmikrásám začal závidět.
Pro tu osmou krásu
rozhodl se nevidět,
jak zub dávno času
vráskám počal šedivět.
Další bitva nevyčíslí ztrátu
jen úšklebky v zrcadlech
křiví si po všech zdech
smutek zahalený do ornátu.
Sama sklápím víčka.
V prázdnotě nechci hladovět.
Medovino toč můj svět.
Ulehnu snění na peříčka.
Nebozízku, proč vrtáš květ?
Já chci dýchat spásu.
Konečná, žádné zpět.
Smutek tvého hlasu
dá Seifertovi pět
promenádu času.
|
|
|