Slunce vychází na západě, sděloval mi neznámý člověk v jednom obchodu. Říkal ještě další myšlenky, které mě přikovávaly k zemi, nedovolily odejít, zmiňoval se o tom, že vše je pohádkové, on se kdysi seznámil s dívkou, byla pohádkou, přišel na schůzku, stala se nejasnou postavou s přesnými obrysy, jako kdyby vyšla z nejmodernějšího soustruhu, on ji v představách pozoroval, srovnával tisícileté a milimetrové vzdálenosti, bral je do ruky, očichával, zkoumal lupou, chtěl se vydat po jejich cestě, už už si vytvořil plán, začnu u oblaků, přenesu se po nich k prvnímu obrysu, abych vše odlišil, natřu jej bílou barvou, na krk pověsím cedulku s číslem, následují oči, jejich obrysy zvýrazním vlastnoručně namíchanými barvami, další ke mně připlouvají, chtějí sebe také odlišit, jimi se již nehodlám zabývat, opět se objevuje slunce, má jiný plán, vyšlo na severu, tleskám mu, svítí nejasně, je studené, chvějeme se, nařizuji zvýšit teplotu,...
|