|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Osamělá světla hvězd mě stále navádí poznat tvá labutí křídla zatoužil jsem Tě spatřit a dlouze obejmout jak nedobytný hrad ukryt v největším oblázku na dně hlubiny. Mé ruce bloudí v moři krvácejících červánků jen tobě chtějí psát básně a líčit se doteky dlaněmi spoutat všechny oceány spolu utápět se v touze.
Pročítám písma pouští toužím rozluštit tvou tvář v mapě spáleného babylonu v ozvěnách starých aztéků přykryté nánosy pavučin a všech nití z tvých punčoch poznat jak měnila ses v ženu co ztroskotalo krajek v otiscích slz průsvitných co navádí mě do tvé blízkosti i když se každý den převlékáš a ukrýváš se do žluté šály padajícího listí jediný kdo pomůže tě najít je listopad.
Poznat tenký led tvých očních stínů z nichž vyplouvají bárky slz troskotajíc v zelených úžinách o křídla touhy zbloudilých nohou co nemohou najít cestu k trosečníkovi. Snad naše ústa budou na dosah uchváceny polibkem v nekonečnosti mládí bušení srdce pokladu ohně. Psát lásku na tvé tělo dlouhé výpravy polibků modelují ranní spánek.
Lehkostí labutě čeříš vlny uprostřed své zátoky nahou paží mě obejmeš jak záchraný kruh nenecháš mě utopit v zeleném inkoustu nekonečném moři básní. Jediná kańka v tvých očích nesmělá učitelka citu maluje obraz touhy do všech starých map kde hvězdáři zabloudí. Svou vůní ženy zavíráš mě oči svým dlouhým polibkem.
|
|
|