Báseň z prózy "Slavíci co neumějí zpívat", pro ty co dávají přednost spíš poezii

Zaujalo mě tvrzení, že vinni jsou všichni ti obyčejní lidé, kteří se nechávají mylně informovat; a když jsem šla domů a přemýšlela o tom, odpočívala jsem v zahradě nad stolárnou a napsalo tohle:

Smutek sedí na jarní mezi,

otevřenými okny nahlíží do dílny stolaře,

stolař řeže, brousí; kolem děti prosí,

o dřevěné hračky; tátu hrobaře.

Pistole, meče, samopaly,

s těmi děti chtíc si hrát,

a dokud běh všichni nezpomalí,

nelze si v hraní vybírat.

-          Do dílny stolaře vstoupil muž,

chutně vdechoval pryskyřici, vůni dřeva,

-          při řeči     -  

že kdesi ve světě se chystá vojna,

a páč pracuje v kovošrotu, je tomu vlastně rád,

bode mít postarané o robotu,

protože vojna zvedne výkup železa.

Děti před vraty poskakují

a vesele se šermují.

Děti si umí užívat své výhry

ve vesmírné loterii.hr