jak sněhová vločka

na mé příliš rozehřáté tváři

hádám, že tohle mělo být sbohem

jednou pro vždy

ztrácíš moc nad mými sny

tvoji chuť

si již nepamatuji

andělská křídla jsou jedinou stopou

ležící v blátě

tančících vzpomínek

vytvoř je ještě jednou

 a třeba mě vzkřísíš

(už tě pronásleduji - vznáším se v tvé blízkosti

mé oči ti připomínají ranní nebe

kůže voní jak broskvová čokoláda)

čekal si příliš dlouho

na utřídění peří

zčernalo

foukneš do něj

aby mě zavanulo zpátky

víš líp než já

že takhle to má být

bez předsudků

vír z peří uzamykající nás v náruči