|
Platíš, platím, platíme
ztracené věty, doteky, mrknutí.
V čase,
kdy ani slzy nevinných
kryté zlatem nejsou,
nemá cenu s vlky výt.
Přestože nebyla jsem ani první, ani poslední,
jediná nevidím.
Navždy nebo do pozítří.
Noc a já,
milenci co projíždí
životem na červenou
každé ráno.
Neklid.
Přála bych si
necítit to nikdy víc.
Mít tisíc důvodů k nicnedělání
už napořád.
I když ticho nevnímám v náruči nikoho,
někde přesto musím být.
Tak nechávám ti prázdnou krajinu.
Dveře do nikam.
I tak dala jsem ti víc,
než ty nám...
|
