Vznáším se

nad vyprahlou pouští

Během cestování

jen tak krátím čas

počítáním zrnek písku

Míjím

umírající skálu

jen pár metrů

pod sebou

V dálce se rýsuje

opuštěná palma

- poslední ze zbytků

zapomenuté oázy

Hledám stopy života

Symfonický orchestr

usedá

každý na svou židli

Smyčce něžně hladí stromy

nebe potemnělo

a začalo pršet

Palma vzepne listy

Prudce se

probouzí život

Cítím že stojím

na prahu poznání

Přivoním k orchideji

a orchestr hraje

Studený dotek

zamrazí v zádech

Zavírám oči

Zatočí se mi hlava

Proberu se

až po uši zarytý

v písečné duně

Jen já a můj

všudypřítomný temný stín

Mám hroznou žízeň

Sám uprostřed

toužící pouště