Tenkrát zablesklo se

na vrcholech Dolomit

Jestřáb se vznes

 

Stála jsem

na louce v ruce

srp

- dvojím směrem ostřený

Nejdřív jsem slyšela tichý

hlas

beze slov

jak pomalu schází

do údolí

A pak tvůj uvážlivý

krok se záblesky

fosforu

(za dveřmi spí tygří s kočičím

v klubíčko smotané

a pardál plavně

kříží liánovou spletitost)

ostatní na koních

a ty bos

(pevnost pat tká

po úbočích doživotní šat)

Cypřiše věští

propojení nahoře a dole

- uzemnění beze skal

 

Můj srp

se jedním stal

 

Pomalu scházíš

po svazích Dolomit

(staletí, roky, dny?

tvé cesty jsou mýma ušima)

Potoky rozběhly se

tobě vstříc

spirálami vodních těl

spirálami nekonečných zrcadel

a křišťálových oblostí

s průniky tehdy i pak

 

Pomalu scházíš

v uzlech se rozběhneš

- sedíme proti sobě

mezi plameny rudého vína

na talířcích ovčí sýr

mandle solené

a chleba z obilí

co jsem srpem požala

(procházím řadou tvých ohňů

až kamsi k úsvitu

máš jinou tvář

ale barva zůstává)

 

ta barva je můj plášť ...