Prolog:
Požehnání křižovatkám
kdekoliv kdykoliv

-*-*-*-

Pod jedinou střechou
k cestám známých kročejí
z větru svázané
stejným vlnobitím

A není třeba otevřít
očím každého
aby rozkvetla
i jiskrou kamene

Byly dvě
stezky k lesní hlubině
dávnou silou
prozářené

A přání v zapomněnce
že až příště - snad
vlastně prosba ticha
ať zůstanou

-*-*-*-

( v rušných ulicích královským ořešákem )