Manželství bez lásky
Ležel na své straně postele. Jeho žena už dávno odešla. Peřina se válela na zemi.
Laura se vrátila někdy kolem půlnoci. Udělala mu to, naházela pár svých šperků do kabelky a odešla. Ve tváři ani hořkost ani bolest ani smutek. Nic - naprosto bez emocí.
Vzala si z krbu klíčky od jejich auta. Šetřili na něj asi rok, a pak asi rok živořili. Byla to chlouba jejího muže Dustina. Nikdy ji nepustil za volant. Sevřela pevně klíčky ve své dlani. Po zádech jí přejel mráz. Dělat zakázané věci je tak vzrušující.
Poprvé se opila v patnácti a to jen proto, že jí před tím rodiče důsledně varovali. Tehdy přišla i o svou počestnost. Bez ochrany – další porušené pravidlo. Stihnul ji krutý trest. Počala. Doma nastal poprask. Utekla k tomu, kterého z celého srdce nenáviděla. Ke strůjci svého neštěstí, čímž se mu dokonale pomstila. Byl o pět let starší a jmenoval se Dustin.
Narodila se jim holčička. Nemilovali se. Měli dokonce oddělené ložnice. Dustin neměl tu odvahu, aby něco na svém způsobu života změnil. Patřil do té sorty lidí, jejichž názor na věc utvářejí ti druzí. A Laura? Lauře se to celé líbilo. Když tys promrhal moje mládí, zničím zase já celý tvůj život – opakovala si každé ráno.
Uběhlo dvacet let. Jejich dcera Kirby je opustila a situace se rázem změnila. Dustin už neměl pro co žít. Dosud vydělával peníze jen pro to, aby se měla Kirby dobře. Laura mu byla ukradená. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Rozhodl se zažádat o rozvod.
Jakmile odhodlání zpřetrhat pouto manželské oznámil své ženě, spadl mu ohromný kámen ze srdce. Konečně konec těch podivných galejí. Neřekla ani slovo. Jen se tajemně usmála, otočila se rázně na podpatku a odkráčela do svého pokoje.
Vůbec ji nešokoval. Počítala s něčím podobným už pěknou řádku let. Jednou to přijít muselo a teď je to tedy tady.
Pro tuto situaci už měla předem připravený plán, který vedl k jedinému cíli – nesmí ji opustit a žít někde jinde s nějakou jinou. K naplnění jejího záměru vedla jediná cesta. Snad bude stát štěstí při ní. Ale stejně se bude muset ještě připravit. Zašla si zaplavat. To ji uklidnilo víc než cokoliv jiného.
Vrátila se ve chvíli, kdy hodiny dole v hale odbíjely půlnoc. V pokoji jejího muže se ještě svítilo. Zaslechla cvakání klávesnice. Ten bude koukat, jaké se pro něj chystá překvapení.
Vstoupila bez klepání. Zvedl své zraky od monitoru k ní. Sundal si brýle a promnul si oči.
„No tohle. To je snad tvá první návštěva v tohle pokoji. Nemám dát chladit šampaňské?“
Ignorovala jeho ironický hlas. Její pohled padl na postel. Nikdy ho nechápala. Už dvacet let ležel na manželské posteli a ani jednou s někým jiným. No jo, programátor.
Vypadala vyzývavě. Nevzala si už pod svůj kostýmek spodní prádlo, což Dustina vyvedlo z míry. Stoupnul si. Měl na sobě uhozené chlapecké pyžamo s usmívajícím se zvířátkem – asi hrdina nějakého dětského seriálu. Matně si vzpomínala, že mu ho koupila k loňským Vánocům. V duchu si gratulovala, jak pěkný dárek vybrala.
„Sedni si, Lauro. Já to jenom uložím a pak…“
„…a pak si tě uložím já, zlato.“ Dodala tajemně.
Zmateně zavíral jedno okno za druhým. Laura mezitím přešla k jeho posteli a posadila se na její okraj. Nohy rozkročila o trochu více než povolují společenská pravidla a ladným pohybem si zvětšila výstřih. Dustin div že neposlintal klávesnici.
„Už jsi podal tu, žádost o rozvod? Tu jak jsi o ní odpoledne mluvil.“ Zeptala se a přejela si jazykem po horním rtu.
„Ne, ještě jsem neměl čas.“odpověděl a zhltnul ji pohledem.
„To je dobře, moc dobře, Dustine.“
„A možná, že ji ani nepodám. Nějak jsem si to rozmyslel.“
Mile se na něj usmála: „To je moc dobře, drahoušku.“
Vypnul počítač a přistoupil k ní. Bez dalších slov ji objal a políbil.
Udělala mu to, jak nejlépe uměla. Křičel jako by ho na nože brali a ona přitom nevydala ani hlásku. Byla hotová rychle. Celé to netrvalo déle než pět minut. Teď už ji tedy neopustí.
Nervózně si pohrávala s klíčky. Jen podvědomě, ani si tuto činnost neuvědomovala. Její mozek běžel na plné obrátky. Přehrával stále znovu a znovu, co se odehrálo v Dustinovo pokoji. Neurčitý výraz z její tváře zmizel. Ochromila ji hrůza. Ne však z toho, co provedla, ale z možných následků.
Tehdy, když se s ním poprvé pomilovala, přišla o všechno. O radostné chvíle dospívání, o hodně svých přátel, o rodinu, ale hlavně o víru v lepší zítřky.
A dnešní noci zase. Udělala věc, které bude dost možná do smrti litovat. Výčitky přišly opět pozdě – až po činu.
Nechala vstupní dveře pootevřené a rozběhla se k autu. Když jela stotřicítkou po dálnici, úplně zapomněla na mrtvolu svého muže, který ležel nahý ve své posteli s kuchyňským nožem v hrudi.
|