Přesnými zásahy z nehnutosti

vyjme ji kameník a vtiskne

jak ornament modři nebeských šatů 

dýchne na ni a ona přijme 

bílý stav prostornosti

 

- v polích pěsti hlín přikryty prvními sněhy

- z krystalů ledové stužky spěchají na řeku

- horce dýchá z rozhalených břehů slunečných

- a opět to ztišení, ten předchystaný útlum

 

Vrací se v plášť pravěké černi

bílá až po okraje načervenalé

lístky chvěje

vítr hravý

v mlhy ji zatajuje