Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 31.10.
Štěpánka
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Relata refero Relata refero Relata refero Relata refero Relata refero Relata refero Relata refero (zprávy z druhé ruky)
Autor: Dalikos (Občasný) - publikováno 18.1.2011 (22:07:23)

Relata refero


Cit


Zvoní trolej v suchém květu

co jiskří v městě, výšině

prská zprudka ostrou větu

o světě blesku

nevinně


Píská světýlko

září

ječí měkce v snáři


jako v dlani


Na.hoře


Nacházím žal v papíře stromu,

bez odpovědi milé,

co už není má.

Najít v sobě domov,

najít, se smyslem,

jenž mě dojímá.

Nelze.

Duše má hyne, ztracený.

V sobě najít kořeny.

Jako bezová tříska ležící v pilinách.

Jako lesy mlhy v stříbřitých dolinách.

Smutná barva duhy uvnitř tebe.

To je láska


Ty úlomky ticha hladí mne jako cáry mokré vůně mezi horstvem.

Jako hudba listí a tóny živých soch.

Jako světlo nebe a slunce hořící touhou.



Jsi vedena vodou

řeky hukot

mou silnou touhou

srdce tlukot


Slyšíš tok mých myšlenek?

Pramení z lásky a směřují k tobě.

Jsou vláhou pro mysl,

přinášejí smysl.

Tebe.

Až, na nohou mě zebe.

Rosa... každá její kapka.

Je stříbrem ozvěny tvého hlasu.

A každý pramen lesní je tvůj pramínek vlasu.

Každá Kapka deště je tvůj polibek a kráse tvé na průtrže vzpomínám

Cítím se sám.

Párou z horkého čaje se odíváš.

Jen nalehko znovu ucítit tvou vůni a zmizet!



Bouře


Kameny nebe děsivě duní,

rodí se v jisker tůni,

a prší ozón

a ty cítíš jeho vůni


Náhle světlo se tmou rodí a

šum lijáků se hromem brodí,

bílé cáry v těžkém nebi

mračna sedí


To rosa pekla padla z výšin,

zbarvila města do ztěžklé mědi.

Vichr rve a proudí svůj vztek,

jenž zračí se na okapech,

jako slzy mocné,

jemně klouzají po skle tabuli,

píší bezbarvou křídou,

kalíšky bouře vřou až se půlí,

a pulci tlustí rodí se z nebe

až i trávu zkropenou strach zebe.

Noc.

Zornice se rožšiřují,

děs z náhlého bíléh přízraku,

stromu jenž vzrostl z nebe

a nikdy nezakořenil,

a sám

bez zraku,

oslepen,

pokácen v hromu,

a s vůní bílého dřeva,

mizí zavčas v tisíceré ozvěně,

a další blesku réva

zponáhla roste.


Nehledejte smysl.


Ticho a šepot deště.

Vše jde dál.

Zvonkohra světla

a poslední tón...





Parno je neohrabanému slonu

jenž troubí na žhnoucí trávě

co rozpouští se v kávě

bez sklonu ochladit.


A barevní brouci v slunci září

běhají po rovině

a můj odraz ve tvé tváři

jeví se tak nevinně.


A slon klepe se

ne však zimou

roznáší lidské depeše

co stejně časem zhynou.


A Barevní brouci plynou...




Poznámky k tomuto příspěvku
Sallybill (Občasný) - 19.1.2011 > Dělej větší písmena. To za prvé. A dál se bude vidět. Jsou tam zajímavé momenty. Piš a uvidíš.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + tři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter