|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
blátěná stébla na slatinách. ostrovy,
kam spolu jemně našlapujem. vidím - -
je tu tak měkko,
teplo, jak na boku mrtvého srnce. taková smyslnost. slyším
ševel z krků omotaných větvením -
mým strachem,
že slova - ta stejná, stejná, stejná - jsou nemoc,
na kterou se umírá,
a že moje kroky - vystřelené spánkem - pouze opakují
všechna stará jména.
v uších mám kruhy z doby bronzové. v očích
popel ze zakopaných ohnišť.
a když snídáme džem - ‛vidíš jak krvácí?
jako vzduch pohřbívaný do našich pórů-,
jeho třešně jsou jen rudá hmota -
slatina, kam zanořuji nůž
a natírám jí naše jazyky.
|
|
|