|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Podával slepému modré šátky a říkal: „Tohle je obloha!“ Rozřízl pomeranč a šťávu vymačkával do úst: „Sladké jsou mraky!“ Dýchal mu zblízka na zuby: „Vítr znáš!“
Někdy prší A to se celé město rozmaže Jako když černou rukou hladíš bílou zeď Pak svítí slunce To se smějeme Zvonil mu zvonky kolem hlavy: „Takhle se směješ ty... A takhle já –“ Vzal rašpli a chvíli chrčel o dřevo
Duha je veliký most mezi deštěm a sluncem ale nedá se uchopit... Ne... Duha se nedá vysvětlit
|
|
|