Až dojdeš pod most, co nese tíhu světa
nastane tma a obejme tě chlad
nad tebou proletí bílý pták

oslepen touhou po azuru
počítáš velrybí žebra zhořklých iluzí
znova a znova zvedáš pohled vzhůru
v mrazivém tichu,

jako on

když zpitoměle
křídly a hlavou bije se do kamene
o nebe o světlo o život

I tohle jsi ty,
když svlíkáš se z těla beznaděje