Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 31.10.
Štěpánka
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 
 
 

City zens

 

Město.

Žijeme jeho každodenní babylon, nebo jen občas nahlédneme jako zdvořilí návštěvníci v přezůvkách do jeho ulic?

Jsme pohlceni jeho nenasytným tělem, nebo s požitkem vychutnáváme lahůdky, které nám nabízí? 

Jsme včely v úle, nebo jsme... sami?

 

Mnozí z nás o něm přemýšlíme. Ti, kteří to dovedou, o něm vyprávějí - třeba tak jako Citizen, autor následujících básní.

 

Do jeho města se vracíme odněkud, kde nám snad bylo lépe. Ale zpátky musíme, a tak se s městem snažíme naučit žít.

 


Sešit psaný při návratu do Prahy 

 

1.

svírali srdce v igelitovém pytli
ždímali z něj
co to dalo

 

vítr si pohrával se zmuchlaným tramvajovým

 

lístkem

 

uvnitř plastikového kelímku
spatřil jsem nebe
a
ani jednu  tvář
kvůli které by stálo putovat v čase

 

a poslouchal jsem tě město
pod nohama
poslouchal

 

učil se ze splihlých ubrusů,

 

hladil kavárenské židle:

 

v rohu kavárny obratné ruce
ze rtů louhovaly
slaďoučkou mrtvou
pusinku

 

 


Tohle město umí být velmi chladné a tmavé. Není divu, že v něm hledáme dotyk blízkosti - a trpíme neustálým strachem z její ztráty...

 

 

Odchod na půlnoční směny

 

zimní noc

vyměním sníh za okamžik

na tvém krku

 

osvětlená hrůza

do střev až na konci světa

dere se


koleje vyhlazené na sněžném svetru

 

přemýšlím zda růžová klesne pod bod mrazu

cigareta tisíc let nenarozená v očích

 

           můj domov



Někdy se zdá, že jsme našli, a město je pak náhle žhavé a smyslné. Přesto se však kdesi na pozadí stále vynořují pocity odcizení, bolesti a beznaděje - protože toto město má své zlomyslné bohy trpělivě čekající na oběti, které jim musíme znovu a znovu přinášet.

 

 

Každý okamžik je cestou do neznáma

 

ve žluté škole letního žáru

tvůj úsměv

tvé nohy koryto žhavého vosku


vždycky budu suť která jak kapka krve

žhne na sedřené kůži zadku

 

mohu tě líbat jazykem

líbat prostor kolem úst

 

malý zlověstný a mlčenlivý bůh městského kamene

zatím spí

pak křičí nad tvou nahou nádherou


jsme odsouzeni ke zvuku


čekáš až promluví přítel zahrad k hliněným panenkám

 

každý okamžik je cestou do neznáma

noc protnou hlasy na motocyklu

tvůj bezramenný křik

vedle mě

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Zdá se, že v tomhle městě má každé místo či situace svého zvláštního bůžka, který jako by byl určitým totemem, jakýmsi mlčenlivým, nepochopitelným a možná trochu zlomyslným vládcem onoho místa.

 

 

...

 

Noc

hrne ven z hrdla

netopýra.

Blanité křídlo jí je

jediným jazykem.

 

A nemám ponětí o poloze těla.

 

A smolný bůh vpisuje do mozku

snovým pahýlem.

 

Hlava mi klesne k výloze.

Dnes budu  spát na peřině

ze skla.

 

Vyhasne všechno

co patří bílé lebce dne.

 


Jen někdy, když se necháme inspirovat vzpomínkami, zdá se nám na chvíli, že město ukazuje přívětivější tvář. Jenže poodhrneme-li závoj nostalgie, znovu se pod ním objeví cosi znepokojivého... Žeby existovaly pouze prokleté sezóny?

 

Sezóna (variace na Emila Boka č. 2)

Přijdou-li příliš brzy teplé dny,

hned písek na schodech k budově lycea

drolí se a vítr ho roznáší do prosluněného odpoledne.


Kráčíš způsobně s taškou na zádech a míjíš starší spolužačky,

které se v houští nedaleko nádraží obracejí na břicho,

aby mohly být milovány.

 

Je to malátná, prokletá sezóna.

Usínáš na gauči, přichází nepokojné sny.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


A teď vzhůru do hypermarketu za nákupy! Ale tam vás bude muset vzít jiný autor...

 

Použité ilustrace: Lumig

  
     
                                                   
Předchozí stránka   
   Následující stránka

 
 

Copyright © 1999-2005 WEB2U.cz
Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.


free web hit counter