Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Neděle 25.8.
Radim
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 
 
 

Severské listování

Občas pročítá povídky na Totemu, osud mu dal do vínku zájem o severské země a je šéfredaktorem Severských listů (http://www.severskelisty.cz). O našich krajanech žijících a působících v severní Evropě, o něm i o Severských listech si budeme povídat s panem Michaelem Stanovským.

 

 

...jaká cesta Vás dovedla až k Severským listům?

Severské listy vznikly před 15 lety jako informační zpravodaj pro členy znovuobnovené Severské společnosti. Tehdy se jmenovaly Sobí noviny. Severská společnost je začala vydávat proto, aby informovala své členy o akcích, přednáškách, besedách, návštěvách, pořádaných koncertech a dalších aktivitách. Postupem času se z tohoto xeroxovaného zpravodaje staly opravdové noviny na novinovém papíře, vydávalo je jedno liberecké nakladatelství. V této podobě byly doplněny i o aktuální zpravodajství ze (severního) světa. Celá nadějně se rozvíjející spolupráce skončila, neboť komerčně vydávaná tiskovina je v malém nákladu neúnosně drahá – a o velké noviny plné reklamy, kde se aktivity Severské společnosti dostávaly na desátou kolej, zase neměla zájem Společnost.

Členem Severské společnosti jsem se stal před osmi lety, bylo mi líto, že  Sobí noviny prakticky nevycházejí. Protože jsem člověk pocházející z počítačové branže a protože jsem považoval již tehdy  nadějně se rozvíjející Internet za médium budoucnosti, nabídl jsem vedení Severské společnosti, že se o vydávání časopisu postarám zadarmo. Moje podmínka byla, že primární médium bude Internet, podmínka Společnosti zase, že zůstane zachována tištěná forma, neboť větší část členů jsou starší lidé, kteří nemají a asi nikdy nebudou mít přístup k Internetu. Zároveň také došlo k přejmenování časopisu (můj návrh „Sobí listy“ bohužel neprošel) a k jeho registraci na Ministerstvu kultury.

Přestože se za osm let ledacos změnilo, tištěná forma časopisu zůstala. Její příprava sice není jednoduchá záležitost, na konci každého roku říkám, že s tím už konečně praštím, ale nějak mi to nedá... asi geny po rodičích.

 

Severské listy mají poměrně veliký záběr rubrik, od kultury přes cestování až po nejdůležitější události v jednotlivých zemích... Máte stálou redakci? Kolik redaktorů ve Vašem časopise působí a kdo Severské listy vydává?

Naše redakce je trošku virtuální, oficiálně sídlí (spolu s mými dalšími aktivitami) v naší rodinné usedlosti poblíž Pardubic, ve skutečnosti však komunikujeme téměř výhradně po Internetu – a občas i v nějaké pražské hospůdce.

Redakce čítá moji maličkost coby šéfredaktora, grafika, webmastera, sazeče, distributora a ještě spoustu dalších funkcí. Kolega Pavel Dobrovský je redaktor a tajemník redakce, protože bydlí v Praze, má na starosti také zahraniční kontakty a styk s úřady. Kromě toho máme řadu spolupracovníků a přispěvatelů, kteří za to, podobně jako my, také nic nemají – snad kromě nějakého vnitřního uspokojení.

Nejsme zase tak moc píšící redaktoři, spíš editoři vydání a článků, které dostáváme od našich přispěvatelů, také členů Severské společnosti – i od přátel doma či v zahraničí.

Severské listy mají velký záběr rubrik, ovšem někoho, kdo by se o některou z nich soustavně staral, nemáme. Protože jsme si kdysi řekli, že by Severské listy měly pokrýt vše zajímavé, co se v zemích evropského Severu (Dánsko, Finsko, Island, Norsko, Švédsko) děje, nezbylo nám než výběr článků příliš neomezovat. Snažíme se však naplnit krédo Severské společnosti, která vznikla proto, aby napomáhala hlubšímu poznání české veřejnosti zemí evropského Severu. Nejde ani tak o cestování a unášení se krásami skandinávských hor, jako spíš o kulturu, společenský život, způsob života na Severu a v neposlední řadě i o vazbu na naše krajany, kteří tam žijí.

 

 

 

Pokud chce někdo z čtenářů do Severských listů také přispívat, jakou formou lze tak učinit?

Jsme otevřeni jakékoliv spolupráci. Pokud někdo něco pěkného (nebo i nepěkného) na Severu zažil a chce se podělit s ostatními, má dveře otevřeny. Zrovna tak rádi uvítáme i zajímavé fotografie.

Příspěvky mají pochopitelně různou úroveň, přispívají nám na jedné straně opravdoví profíci, spisovatelé a překladatelé, na druhé straně však i naprostí nadšenci, z nichž někteří mají velké problémy s českým pravopisem a stylem. Není jednoduché udělat nějaký rozumný výběr a připravit příspěvky do zveřejnitelného tvaru. Naštěstí příspěvků z toho dolního konce spektra není moc.

Podle toho, čeho se článek týká, zda může oslovit více čtenářů a také na základě toho, jak je napsaný, jej předurčíme k případnému zařazení do tištěného vydání, tam se však snažíme vybrat takové materiály, které mají alespoň trochu nadčasovou hodnotu. Časopisy si většina čtenářů schovává.

Říkám, že nevyhodím skoro nic, pokud to je alespoň trochu zajímavé. S místem na Internetu zatím nemáme problém, v elektronické verzi se může objevit skoro vše. Horší to je se stylistikou a pravopisem. Řada příspěvků volá po menších či větších úpravách. Bohužel nemáme kapacity opravovat a upravovat vše, po dohodě s autory to děláme jen tehdy, kdy to opravdu stojí za to. Kupodivu autoři článků ani příliš neprotestují.

Další možnost je, že uveřejníme jen anotaci či krátký výtah z článku, který je na Internetu umístěn již někde jinde. Přiznám se však bez mučení, že to nedělám příliš rád. Každý, kdo někdy něco na Internetu našel, poznamenal si kde, a chtěl se k těm informacích třeba po roce vrátit, určitě ví, že ne vždy je potřebná informace ještě k dispozici. Někdy se přestěhovala, jindy nenávratně zmizela. Internet je živá záležitost a vysledovat mraky stránek přestěhovaných někam jinam se prostě nedá. To je také jeden z restů, které máme na Severských listech. Projít všechny odkazy, nefunkční dohledat nebo vyřadit. Zvláště v dobách, kdy jsme se Severskými listy začínali, jsme uváděli poměrně hodně odkazů, čtenáři nám byli vděčni. Dnes to už není tolik nutné, protože existuje řada dobrých a důmyslných vyhledávačů.

Kromě toho přebíráme zajímavé články o Severu z jiných internetových serverů a uveřejňujeme i informace z denního tisku či časopisů.

Žádné články jsme zatím nevyřazovali, pokud to bude jen trochu možné, chtěli bychom tento trend zachovat i do budoucna a ze Severských listů mít takový trochu archiv.


Jaký nápad Vás vedl k tomu založit právě listy věnované Severským zemím a vztahu Čechů k nim?

Pozor – Severské listy jsem ani nevymyslel, ani nezaložil, to je práce jiných nadšenců, kteří před patnácti lety zakládali Severskou společnost. Zasloužil jsem se o jejich zveřejnění na Internetu (zezačátku to byla jen záležitost členů Severské společnosti). Tištěná vydání jsou k dispozici také každému, máme předplatné.

Otázka měla možná znít proč zrovna já a Sever... Tak to nevím. Sever mě oslovil ještě za hlubokého totáče, za dob studií se mi podařilo navštívit Švédsko a Finsko. A už to v té duši zůstalo. V devadesátých letech jsem vyrazil na sever opět – a zjistil jsem, že mi jiná krajina tolik neříká. Procestoval jsem toho dost, nejen v Evropě, ale Sever je Sever. Je to málo obydlené, nezničené, domorodci se s tím musí poprat, což v nich zanechává něco navíc. Líbí se mi zdejší způsob života, přístup Seveřanů k přírodě, k ostatním lidem, k demokracii.

A pak – jsou tam království. To je dlouhé povídání, proč si myslím, že je království nejlepší státní zřízení. Prostě je. Alespoň dnes. Možnost vzhlížet k rozumnému panu králi, co to má na doživotí, mi připadá zajímavější, než k prezidentovi, který se každou chvíli musí vyměnit. Monarchové, zvláště pak severští, jsou dnes rozumní, poddaní je milují, princezny čtou na Vánoce dětem pohádky v televizi...

 

Na Vašich stránkách jsou také odkazy na různé československé krajanské spolky. Rád bych se tedy zeptal, jaké existují v Severských zemích, kterým se věnujete, kulturní spolky Čechů a Slováků? Víte o některých tamních českých kulturních aktivitách?

V každém ze severských států žijí naši krajané. Možná se sem někteří se odstěhovali tak dávno, že už česky neumí, většinou ale umí – a dobře.

Největší část Čechů a Slováků, kteří bydlí v severských státech, pochází z emigrační vlny roku 68. Hodně našich krajanů se odstěhovalo i po roce 48. Pak je v severských státech řada těch, kteří se sem přiženili, resp. provdali – a také jistá komunita našich studentů. Většina z nich se nějakým způsobem stýká, někteří založili krajanské spolky, ve kterých se angažují i „nekrajané“.

Řada našich krajanů se však nějakému spolčování brání, dokonce se dlouhá léta snažili na svou vlast zapomenout, jejich děti česky neumí, zvláště ty ze smíšených manželství. Jeden člověk ve Švédsku mi říkal, abych se nedivil. Za husákovské normalizace nebyla velká naděje vrátit se domů – a pokud se někdo chtěl plně zapojit do života ve Švédsku, musel se stát Švédem se vším všudy. Místní obyvatelé nebyli věčně zvědavi na přistěhovalce, kteří fňukají po vlasti. Chceš žít jako Švéd ve Švédsku – pak se staň Švédem...

Severské spolky krajanů a přátel jsou pro Severskou společnost partnerské organizace. Máme navázány nějaké kontakty, i když nutno říct, že setkání nejsou příliš častá. Nejčastěji se odehrávají právě na kulturní platformě – ať už jde o různé kapely nebo pěvecké sbory, které k nám ze Severu zavítají – či naopak. Jak Severská společnost, tak krajanské spolky se podílejí i na přípravě různých výstav a besed.

Ve švédském Stockholmu je to ještě lepší, neboť tam naše Ministerstvo zahraničí zřídilo tzv. České centrum, které je jakousi oázou české kultury ve Skandinávii, pořádají se tu besedy, výstavy a promítání. Centrum je kupodivu dost často navštěvováno i samotnými Švédy, kteří tu hledají informace potřebné k návštěvě České republiky, Centrum se podílí i na propagaci českých výrobků a výrobců.

Severské listy všechny tyto vazby využívají k získání netradičních přispěvatelů. Krajané nám posílají články a své postřehy ze života v severských státech. Já to mám rád, myslím si, že pohled Čecha, třebaže již dávno usazeného na Severu, bude českým čtenářům vždy bližší než pohled někoho jiného.

 

V článku „Finští milovníci české kultury“ se zmiňujete o spolku Bohemia. Je možné tento a podobné časopisy odebírat v Čechách na dobírku či je navštěvovat na internetu?

Spolky krajanů a přátel naší republiky většinou vydávají své časopisy nebo nějaké zpravodaje, podobně jako my Severské listy. Některé z nich znám – informují převážně o své činnosti a o aktuálním dění v naší republice – Severské listy zase podobně píší o životě na Severu. Většinou ty jejich časopisy vycházejí v místním jazyce, některé jsou i zčásti české.

O všech spolcích se na Internetu dozvíte, nicméně málokterý z nich má své stránky v takovém rozsahu jako Severské listy. A odebírání jejich časopisů – je potřeba použít kontakt uvedený na internetových stránkách.

 

Jak jsou na tom Severské země v podpoře amatérské tvorby mladých nadšených umělců ve srovnání s ČR? Spolupracujete také s některými Severskými kulturními spolky nebo webovými kulturními časopisy?

K tomuhle vám moc nepovím. Nemám mnoho informací o amatérské tvorbě. Určitě ale existuje, zřejmě v menší míře, než u nás, ale nepochybně je lépe podporovaná.

V severských státech je toho totiž mnohem víc mnohem lépe podporovaného než v Evropě, o naší zemi ani nemluvě. Již před více jak čtyřiceti léty vznikla na Severu jakási obdoba dnešní Evropské unie – Severská (Nordická) unie. Možná se to tak přesně nejmenuje, ale mají svoji Severskou radu a Severskou radu ministrů, obdobu bruselských orgánů.

V severských zemích již dlouho fakticky neexistují hranice, platí tu volný pohyb pracovních sil. A Severská rada má relativně mnoho peněz na různé projekty včetně podpory nejrůznějších společenských a kulturních aktivit. Někdy to až vzbuzuje úsměv a podezření, že nevědí, na co ty peníze věnovat. Bohužel nejsme Seveřané, tak na peníze Severské rady nedosáhneme.

 

Na svých stránkách máte také jazykový koutek mnoha severských jazyků, taktéž překlad obsahu stránek do těchto jazyků? Ve Vaší redakci máte tolik lingvistů? Jak vůbec zvládáte problematiku překladů?

Jazykový koutek severských jazyků pochopitelně máme, s lingvisty je to horší. Určité kontakty máme s katedrami univerzit, kde se jazyky učí, někteří lektoři jsou i členy Severské společnosti, s řadou z nich se kamarádíme. Podobně to je i s překladateli beletrie. On to zase není tak velký zázrak. Lidí, kteří se aktivně severskými jazyky zabývají, není tolik. Když budete pozorně počítat jména, která se kolem severské literatury často objevují, ať už v překladech nebo v recenzích, napočítáte maximálně do dvaceti. Většinu z nich osobně známe.

Ani já, ani kolega Dobrovský bohužel neumíme ze severských jazyků víc než několik vět. Pro orientaci v cizím textu to většinou stačí, lidi, kteří severský text případně přeloží, máme po ruce. Většinou to ale není potřeba, protože komunikace v angličtině nečiní problém ani jedné straně.

Ani naše internetové stránky, ani tištěná verze časopisu, nemájí cizojazyčnou mutaci. Myslím si, že to nemá valný význam. Základní informace o Severské společnosti existují v angličtině i v severských jazycích, většinu článků, které otiskujeme, by zřejmě nikdo z obyvatel Severu nečetl. Jsou určeny pro našeho čtenáře. Nebo si myslíte, že by hodně českých čtenářů četlo články Seveřanů o naší republice? Možná, že ano, ale pak by šlo spíš o takový kolorit.

Nechci tím však říct, že by alespoň anglické resumé nebylo potřebné. Snad se i k tomu jednou dopracujeme.

 

Když jsme si prvně psali, říkal jste, že Totem již nějaký čas navštěvujete. Směl bych se Vás optat, kde jste se prvně o Totemu dozvěděl?

To už ani nevím. Občas něco na Internetu hledám, nějaké kontakty na lidi – tak. V této souvislosti jsem na Totem narazil. Sem tam se k němu vrátím, ale rozhodně nemohu říct, že jsem pravidelný čtenář. Rád si přečtu pěkné povídky – a k poezii se člověk také často nedostane.

Musím se přiznat, že ač jsem člověk moderních technologií a i když dělám nejen internetový časopis, ale i další webové stránky, považuji papírový časopis přece jen za něco s trvalejší hodnotou. A myslím si, že má větší šanci být „krásný“. I když pocit, že pánové Hlavsové a jim podobní jakoby vymřeli, je neodbytný. Nechci tím pochopitelně shazovat projekty jako Totem či jiné, vždyť řada z nich by ani světlo světa nespatřila, nebýt Internetu. Ale forma je někdy důležitá stejně jako obsah. Možná jsem staromilec, nevím, Severské listy také vydávám v papírové formě. Akorát toho pana Hlavsu v redakci postrádám...

 


Za redakci kulturního magazínu Totem.cz, Martin

  
     
                                                   
Předchozí stránka   
   Následující stránka

 
 

Copyright © 1999-2005 WEB2U.cz
Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.


free web hit counter