Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 24.10.
Nina
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 
 
 

Ve chvíli, kdy jsem se rozhodl, že  svou stránku sestavím z rýmované poezie publikované na Totemu, vyvstal přede mnou problém: Podle jakého klíče vybírat? Nakonec jsem se, možná trochu pošetile, spolehl na svou paměť. Nabízím vám tedy tento výběr, notně subjektivní, a přeji intenzivní zážitky z četby.

 

egil 
 

 

Ondrej Kern

Kladenská

 

Ráno své zmuchlané ornamenty
lepí do směru ptáků.
Jste jen Kladno a ty,
jenž pliveš. Vajgly na autobusáku.

 

Asfalt je tetovaný, taky.
Přibrala trochu v bocích,
ale když kotví mezi paneláky,
musí chtít, neboť v noci

 

cosi v ní chce muset.
V učňovské cukrárně za hotelem
jsou nakřivo špičky. "... nepřišel?"

 

Má lásko - dneska neustelem!
Zas přejíždíš prstem v autobuse
zapomenutou jizvu na břiše.

miroslawek
Po tmě chuť
 
navlhlé listí doutná v stráni
ostrůvky stébel svírá dým
nad strží opar budí zdání
že svítá dnes jen
prozatím
 
to s ránem křehne šepot v dlani
a v bříšcích prstů trne zlým
polibkem temna bez líbání
zní špatná hudba
neslyším
 
jak prázdně kouřmo je mi z ptaní
zdali tu roste v kopcích blín
pálí mě na rtech Ámen za ni
za vsí spí svatí
a já bdím

 

 

 

Unseen

2. 12. 07

 

touhletou cestou chodím sám
v putykou ztuchlém triku
na chléb si mažu vírolam
desátek otazníkům

 

tak došel mi čas ulpívat
a došel mi čas ptát se
hřeju jak kupa mrtvých klád
přikutá k jinovatce

 

pak ale echo mladých let
se soplem bukanýři!
prý bude zas čas zabíjet
a bude vůle hýřit!

 

prý bude krev zas s chutí téct
do jednookých pórů
a rozpadne se ve rzi klec
shozená na gomoru!

 

nevěřit lépe příslibům
obratu vprostřed děje
ač erare est humanum...

 

řetěz se z rukou směje.

 

 

 

 

zirael

otisk v tom čerstvě napadlém

 

světlo      otisk ptačí nožky
v tom čerstvě napadlém
za jedno amen sten
či jen vzdech
či
jen
 
roleta do půl svléká rám
jak by bylo
z rán      cigaret stín a skrojek sýra
takhle živá nebývám
 
jak by bylo nám?
 
důlky od kolen už slehly zvečera
dočká se hastrman
pod rámem jezera

Augustin_Šípek

O nesmrtelnosti
       
      ***
 
(věčnost)
a věřili jsme že jsou "naši mrtví s námi"
proto kříže na mezích
ale jako kříže    naše víra
pokryla se rzí
 
       *
 
(vražda)
zabil jsem mečem     mezi trny
a mlčel o tom navýsosti
třeba bych je znal
a zapomněl
kam jsem kosti
                zakopal
 
       *
 
(faust)
za krvavého Fausta stříbrem platil
a přesně třicet za něj dal
ďábel    chvěl se     ze dne neukrátil
ani k němu nepřidal
 
     ***

 

 


Jonáš

Raut
 
Večer se rozjel, praskají kosti,
sklenice šíří bílý šum.
Vybral sis přiléhavý kostým,
zespodu čicháš k lanýžům.
 
Hlavy se v hloučku srdečně smějí,
toužíš se trochu připojit.
Hlášku jak místnost nelze přejít:
"Jaké by bylo ve vás žít?"
 
Od stolů nestřeženě vzlíná
údiv a všechna luštěnina.

 

 

 

 

 

 

Naty

prohraná
 
noc vratká hrubě rozkročená
z posledních sil už příčí se
pod vrátky ránem podstrčená
chraplavě ještě zavřískne
 
šeď lógru      okoralá skýva
ty snídaně     jen já a ty
v podbřišku hříšném pobolívá
zadřená tříska samoty
 

 

 

 

swedish_nigg

Ohořelé stohy

 

Hřebeny hor vyčesávají z mraků vrány
jsme na čekání před zvěstí
za námi kráká padlá mlha
osiřelé sokly krokují náměstí
 
kde bysty spí, než osedlají
torzo na mons Veneris
na temeni hory Velký Ostrý hoří kříž
a na něm visí obřezaný Antéchrist
 
z nížiny se blíží procesí
pokorných prosebnic Páně
jimž krysy ohryzaly poprsí
když chodily spát se slepicemi
 
Pán na ně ale poslal psy –
ochočené kuny … harpyje

 

 

 

sjuuu
měsíc je miska kurkumy

 

měsíc je miska kurkumy
chodíme městem trochu mým
a úzko je nám - zrnkům v lusku
 
přelomit dva jak ptačí kůstku
uměla jsem     a neumím
 
 
 

 

 

 


drfaust

Bylo v ní
(a sám jsem slovo)
K. Hlaváčkovi
 


Bylo v ní cosi z hoboje,
to tenké;
tak tenké - jako ve rtech slovo...
a zvuk - přesto nebyl strunou.
 
Spíš plátkem černa zněl;
spíš hlas, který zdřevěněl.
 
Bylo v ní
a všem jim málo
a báli se, že se zdálo.
 
Zdálo jak stín, jenž jsi zapomněl;
 
to bylo v ní,
když k ránu sám jsem z tebe
 
- jak tikot, který oněměl.

 

 

Vio
Vysoké pece - Nové chuti

 

Chuťové buňky ve svých celách
trpí jak plnoletý mnich
slévači potu na skráních
ví jak se žhavá hlava bělá

 

Po okraj plnit by se měla
jako by četl tisíc knih
zná hloubky i co hledat v nich
aby se zcela rozechvěla

 

Roztaví vsázky uvnitř těla
když jeho ticho rozdmýchá
ten žár rozlévá do břicha
kypí však ještě nevyvřela

 

Pevná je v bocích citadela
v nístěji sčítá každý hřích
a čeká vstřícně na odpich
odlít se formou do anděla
 

 

 

 

 


 
Lyryk

přehled


je samurajský meč
svist mezerou až k náseknému místu
mezerou mezi teď          teď    teď
 
hleď rozehřáté kaňky západu chladnou
v přehledné dějiny postřehu
mrznou okamžiky v obdiv-vhodný sled
 
a nit je smysl za každou Ariadnou
            za každou Ariadnou
je smysl            pro každou spleť
 
samotou táhlý sen se s okamžikem loučí
vše nesouvislé -pár neuchopitelných přeměn-
má viditelnou prodlevu
 
bytí od sebe
bytí jen vedle a vedle --- vedle
snadno jsem mnohá sbytí přehléd
 
od horizontu k horizontu
svět stojí tu na můj zájem frontu
a já chci vzhlédnout dál než za okraje

Petr Vaněk

Předehra nejprve/Snílci
 
            Na budík klekla tma
            a zařvala v oknech…
 
 
 
Svlečen jí
úžeji
protáhne cit -
růžový kolorit
           perly
saje rty
 
Svlečena mu
budí ho záchvěvy -
           do polosnu
 
A zhoupne se sten
v pustině města
v bodě jediném
 
na loďce z pouštních sítí
kde slzy
        kapky
od nitě k niti
znejistí něhou
labutí krovky
 
 
 
           …když obtočili se nad Prahou
           pod klínem vadla mu do náruče
           - tehdy
              zíral na budík
                 téměř sežraný ručičkami času…
 
           Nebylo pochyb
           že svítalo na nebe vzetí
 
 
 


sojka

Dyzajnérka

 

prosviští starým domem od sklepa po půdu
a z bůhví jakého popudu
pověsí obrázek Panny Marie na rozpraskanou zeď
a k tomu hvězdičky
z aluminiové fólie
 
ve sklepích zatím lehounce tíká
 
gotika

 

 

kink

u slepého ramene dyje
 
atmosféra ze skla
loukou se doloudat k horce
— viklan by upadl kdybych teď tleskla
 
mám paže podél knihy
jako pes s kostí
— kořist voní po mařince
 
ariadna tu s důmyslností
vedla nit elektřiny
 
— kraj pro sebe elegantní
jako když se vlas dotýká límce

 

 

 

faun

gauginovy mísy

 

mý rtutě plněj jižní moře
zbořenej sem zbořenej
a ty mi vo pokoře
hebounký kuře krákoře
vosychám celej
v komoře
kde si?
tu
kde je tvý tu ?
Gaugin si projel paletu
od šťav měl prst a pohnul prsem
aby ti pod něj kníra
jako netopýra
syrovej, sychravej, sýra
virgule, vířit se, víra
podivej se mi do vočí
  za letu
uvidět víra
kde si ?
tu
kde je tvý tu?
za pikolou a koho hejbnu
tomu se zelení
jsem tam kde po trním
máš býka
celej hýkám
vytáhnu ti kalnou louži
zpod rendlíka
zarazim ti stydkej škvarek
do knedlíka
vyvařim ti otevřenej
do kolika ?
kde si?
            tu a tam
neklej
už tě polykám

RadimP
Král Jan a saň
 

Tam, kde dřív hřměl, kmet sní sám, tich.
Vlas zvad´, zšed´, zříd´, i vous mu zplih´.
A dme se břich.
Tak stih´ ho syn a jal se klít
(nu, cloum´ s ním hněv; nad to jest zpit),
řve, chřtán jak břit:
 
"Jsi kůň! Jsi hňup! Jsi bloud a plaz!"
"Kuš, nech mne už! Ach, blesk tě sraz
či zlom si vaz!"
 
- král Jan, syt jha a pln chmur dí.
Však v pouť jde zas, ač vztek jej rdí.
Svár žluč mu mích´.
 
Náš rek sláb, stár, i rád by Grál,
by pil z něj a tak zdráv prch´ z már.
Kéž přán mu zdar!
 
Skrz strž a brod a step i hvozd,
kde šír luh, lán, i tam ctný host.
Dál pro ten skvost!
 
Tu viz sluj; tma; v ní běl sta lbí
a Grál! Však král stvůr, Tchoř!, tu dlí!
Teď Bůh buď s ním!
 
Leč král, slep, hluch, v kel šel i čich.
Ha, Tchoř má pech! Král v krk jej pích´;
běs mře, až chcíp´.
 
A slyš! Kde v dál zlá stře se říš,
kam bys jen sáh´, snad o píď výš,
zří skvět se číš!
 
Jan po ní hmát´ a dal si hlt.
Hle, hned zmiz´ hrb; chrup, sval jak chrt,
ta tam je smrt!
 
V hrad chce se brát - leč čpí z něj smrad!
A princ, jsa srab, síp´, vzlyk´, a pad´.
(nešť, byl to had!)
Toť hry té mat!
 
Ba, byť kmet chud a vetch, vždy střez
se hold mu vzít. Jen pak máš čest!

 

 

 

 

 

 

 

 

  
     
                                                   
Předchozí stránka   
   Následující stránka

 
 

Copyright © 1999-2005 WEB2U.cz
Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.


free web hit counter