|
10 let výtvarna na Totemu
(stručný výběr děl připravila huwik)
|
1999
Prvních pár měsíců existence galerie na Totemu. Vkládaly se zejména fotografie, výtvarné práce jen výjimečně.
Dne 26. 9. 1999 byl v galerii publikován první příspěvek dnešního redaktora – Martina. Chválím jej za využití diagonály, která ruší statiku snímku, nicméně hlavní objekt je téměř ve středu, což se moc nedoporučuje.
Z prvních zveřejněných dílek mi nejvíce padla do oka kresba od Vendy. Jedná se o abstraktní, velmi jemnou a citlivou kresbu tužkou, která připomíná českou umělkyni Jitku Svobodovou. I když tuto známou umělkyni bude autorka ještě dlouho dohánět, tak má před sebou budoucnost. U této kresby vnímám malé nedostatky v kompozici. Snad to chtělo naklonit a posunout osu objektu mimo střed. Nicméně… jen tak dál!
2000
Přibylo výtvarných děl oproti fotografiím a celkový počet příspěvků, díky čemuž stoupla i kvalita prací a začala se rozvíjet dnešní podoba tváře Totemu. Když jsem zde zavítala poprvé, zaujalo mne, že se tu mnohem méně podporují bezduchá, líbivá díla, ale spíše taková, která mají myšlenku a nutí člověka přemýšlet.
Takové je i dílo od Anděla s názvem Duše – malba, která by mohla s klidným svědomím viset v moderním interiéru nad gaučem a nikoho by neurazila. Obraz je ale i velmi diskutabilní – je duše hranatá? Proč je hranatá? Čí je to duše? Nebo je onou duší tenká linka vedoucí do čtverce jako utíkání do jiného světa? Každého napadá něco jiného. Co napadá vás?
2001
V tomto roce začal velký internetový boom a tak zde lidé vkládali dvojnásobně, než minulý rok. Stále tu byla velká převaha fotografií, ty se však stávaly kvalitnější a kvalitnější.
Skoro jako fotografie z protidrogových seminářů na mě vyhrkla grafika od Pearlsgirl, příznačně nazvaná Speed. Hned mě napadl pervitin, při jehož použití má člověk obrovské množství energie a právě tuto energii jsem cítila, když jsem se zahleděla na monitor. Potom jsem začala cítit z hlavní postavy úzkost a strach. Tvůrkyně grafiky dobře použila barevnost, postava je v modravých tónech a tak má tendenci se nám vzdalovat.
2002
Moře, moře fotografií. Co ale oceňuji, je to, že se občas zachytily události momentálního dění. Jako například povodně v roce 2002, které zasáhly Prahu.
Ač bylo podobných fotografií nejspíš mnoho, jedna mne přece jen zaujala. Autorem je fotograf s pseudonymem Hyena. Pojal tuto smutnou událost s nadhledem. I když člověka potkají zlé věci, nedá se na ně dívat stále vážně. Nejvíc mě však zaráží, že v době, kdy tam dali tu reklamu, nemohli ani v nejmenším tušit, že přijde povodeň a zatopí zrovna tuto ulici. Obdivuji i odvahu autora, že měl chuť jít do terénu. Jedinou věc, kterou bych vytkla, je kompozice. Zde by byl vhodný zoom, abychom to viděli v plné kráse. Na druhou stranu, malý zoom tomu dává nadhled a zdůrazňuje výšku vody. Také by se hodilo komponovat snímek na šířku bez středové kompozice. Nicméně námět tohoto snímku tyhle chyby bezkonkurenčně převálcoval.
2003
Pro tento rok byla typická plošně řešená díla. Nebyla jich sice většina, ale nejvýraznější výtvarná díla byla právě taková. Ať už byla černobílá či barevná.
Právě takové je dílo s názvem Všem sebevrahům od Natty_k. Je to krásná práce s kompozicí, linkou a stylizací. Nicméně kvalitu díla neurčuje pouze technika, ale rovnocenně kvalitní musí být i nápad, který tu bezpochyby je. Ačkoliv člověka zaujmou spíš práce s nějakým silným vážným tématem, zde se autor na problematiku vážně nedívá. Spíše naopak si z ní utahuje. Na tom ale není nic špatného.
2004
Tento rok mě potěšil i zklamal. Co mě zklamalo, byla větší míra kreseb podle fotografií a klasických snímků krajin či aktů. Ale jedna věc mne obzvlášť potěšila.
Začala zde působit autorka s pseudonymem Pořezaná sluncem a toto je její první příspěvek.
Autorka působí v galerii doposud a je jednou z nejlepších. Už v této ilustraci ke knize Mistr a Markétka prokázala talent a jistou zkušenost. Kompozice je sice malinko nejistá, trochu mi vadí, že levý horní roh je prázdný a druhá polovina kresby je zase plná symbolů, díky tomu se práce jeví poněkud „ukecaně“. Co se ale nedá autorce vytknout je nádherná upřímná kresba - zvláště dívka díky své křehkosti a ladnosti působí doslova jako víla. Navíc autorka způsobila jednu úžasnou věc. Při prohlédnutí kresby a pročtení diskuse jsem začala shánět knihu Mistr a Markétka po knihovnách.
2005
Rok 2005 - zaznamenala jsem obrovský více než třínásobný nárůst vložených příspěvků. A co vnímám jako velký pokrok je to, že se objevil první prostorový objekt. Kresbě, malbě a fotografii se totiž věnuje kde kdo, ale sochařství spíše „fajnšmekři“.
Začal zde ve větší míře působit Lumiik, což galerii hned pomohlo. Z mnoha jeho maleb jsem vybrala tuto s názvem Ráno. Autor tu zobrazil mladou spěchající dívku v moderním interiéru, který je mimochodem naprosto bezkonkurenční. Na obraze je vytvořen dojem spěchu (který je vyvoláván tak, že dívka je tam vícekrát). Nicméně při pozornějším sledování se jednotlivé postavy jeví klidně. Celkově to působí jako výjev z filmu a zvlášť výrazné rysy postavy v popředí dodávají dílu šťávu. Ačkoliv názory na Lumiikův styl jsou různé, bez pochyby posunul galerii Totemu na vyšší úroveň.
2006
Příliv prací experimentálního ražení. Ať už multimédia, nějaké animace, tak Ógyst Pisoár, na kterého si pamětníci lehce vzpomenou.
Dílo, které mne zaujalo, má sice poměrně tradiční techniku, ale zato zajímavý nápad. Kresba s názvem The room 631 od Nikkarina začíná padajícími krychlemi s nápisem „Měl rád spoustu věcí“. Evokuje to padající vzpomínky na člověka sedícího níže. Motýli, jazz, přátelé, plyšový slon... To všechno je pryč, a co bude teď? Jakoby se ten člověk snažil vším tím přeplácaným uměním zaplnit místo v sobě. Jde o slušnou kresbu s použitím barev, i když s mírně strnulou linkou.
2007
Všimla jsem si, že v roce 2007 bylo větší množství výtvarných děl s doporučeními než doporučované fotografie. To znamená, že výtvarno nakrátko předběhlo fotografie! Zavítal zde Jxr, který má velmi výrazný talent a působí v galerii dosud. V tomto období přibylo ještě více experimentálních prací, byly ale více odvážnější a kvalitnější než v předchozím roce.
Našla jsem opravdu zajímavý projekt od Moni...que , který na Totemu jen tak nepotkáte. Jeho název zní „Sázení oken“, který vystihl, o co se vlastně jedná. Jsou to stará, rozbitá okna, zasazená na různých místech. Jde o typický land-art.
Oceňuji nápaditost a odvahu autorky. Vskutku, nic neříkajících maleb, kreseb a fotografií bylo dost, chce to něco nového, co v Česku ještě pořád moc nefunguje. Líbí se mi využití průhledů oken. Co bych vytkla, je fotografické zpracování, které by mohlo projekt posunout na vyšší úroveň a také čistotu, která je celkově pro sochařství (nejen pro land-art) velmi důležitá. Jinak řečeno, některé prvky na oknech se mi zdají navíc (například černá klička na otevírání oken na bílém okně). U prostorových objektů je třeba s barvou pracovat opatrně, obecně lze říci, že jednobarevné práce občas vyzní mnohem lépe.
2008
K mému potěšení byly tento rok všechny kategorie (jak malba, kresba, tak fotografie) v kvalitě vyrovnané. V kvantitě ale samozřejmě všechny roky vítězila fotografie.
K prezentaci roku 2008 jsem zvolila jednu ze série fotografií nazvaných Street photography VI/08, která přesně prezentuje typickou tvorbu Totemu – zaujetí okamžikem. Obyčejné věci v obyčejných příbězích, ale přitom tak malebné a krásné. Toto neplatí jen o fotografii, je to typické i pro malbu, kresbu a tak dále. Když srovnám Totem s ostatními uměleckými servery, na Totemu je mnohem méně klasických zátiší s květinami či kreseb podle fotografií. A pokud se náhodou objeví, tak většinou nejsou hodnoceny moc pozitivně. Jak jsem ráda! Na této fotografii, jejímž autorem je Jok, není co vytknout- netradiční pohled, kontrastnost, smysl pro kompozici a dokonce i pták na nebi. Jen tak dál!
2009
Opět se zvedl počet fotografií oproti výtvarnu, ale to nevadí, tyto dvě sekce se tady neustále v určitém smyslu předbíhají.
Pro rok 2009 jsem vybrala dílo od Jxr, kterého jsem při prezentaci Totemu nemohla nevynechat. Jxr je autor, který má cit pro stylizaci a barevnost. Jxr zde publikuje od roku 2007. Troufla bych si říct, že je u něj vidět postupné zjednodušování a „vyčištění“ tvaru i když změna není úplně náhlá. Je zde patrný vliv kubismu. Autor však tvary nebo chcete-li, postavy nerozbíjí, jak je to typické u analytického kubismu (snad až na jednu výjimku – Akt se zrcadlem), Jxr stylizuje tvary tak, že se blíží geometrickým tvarům a také využívá výrazných černých obrysových linií. Můžeme cítit i vliv fauvismu – často používá výrazných barev ve větších plochách, takže jeho díla jsou v galerii mezi těmi ostatními nepřehlédnutelná. Tato malba, kterou jsem vybrala, svítila obzvlášť. Oceňuji volbu barev i zajímavé ztvárnění pocitů studu zobrazené dívky.
Původně jsem pro rok 2009 vybrala dílo od Masoxe. Je to autor, který je velmi pokrokový, a jeho práce jsou spíše experimentálního ražení. Publikuje zde od roku 2008. Musím se přiznat, že na jeho příspěvky se vydržím dívat hodně, hodně dlouho. Nejdéle však zůstávám u tohoto a v pravidelných intervalech se k němu vracím. „Tady je králík a tady slepice v misce a co to je v těch jeslích?“ a tak dále. Konečně přišlo něco, co nemusíme jen pasivně přijímat, ale můžeme si hrát a hledat.
Dílo zde bohužel z technických důvodů není publikováno, tak, jak má být. Proto se prosím, máte-li zájem, podívejte na tento odkaz:
http://www.totem.cz/enda1.php?a=230007
2010
V posledním období nalézám mnoho autorů, kteří zde publikují poprvé a mají velký talent. Nevím, jestli je to náhoda, že narazím zrovna na ně, nebo je to způsobeno plakáty, které jsme roznášeli na několik umělecko-průmyslových škol.
Každopádně se na Totemu objevila autorka, která je zajímavá a troufám si říct, že bude na totemu hodně výrazná. Její jméno – Alice – mi hned připomnělo jednu hudební skupinu – Alice in Chains – která je v něčem úplně stejná jako tvorba této dívky. Její práce jsou spíše temnější, kladou důraz na nepříjemné emoce a zlo, které je všude kolem nás a je znát, že jde o velmi citlivou duši. V této kresbě mě zaujala zejména odvaha a expresivita, která je pro Alici tak typická.
Všechny obrázky i náhledy odkazují po kliknutí na původní umístění díla.
|
