Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.3.
Taťána
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 
 
 

Poezie II - poetické doteky

 

 

Zkamenělá Praha
Petr

Neony brouzdaj se
po kolena Prahou
ve světle modrém saku.

Na chodník
tu a tam odplivnou
pár pivních tácků,
turistů a jazzových not.

V půllitrech flámů
odzvoní noc,
nazdraví nedospánkům.

K ránu pak
(na odiv cizincům)
rozespalá Praha
zkamení úžasem.

 
 

Poprava ctností
Orpheus  
 
V skleněném poháru mých snů
rozpouštím na poctivost lék
za prahem bolesti se skrýt
přečkat tam další temný věk

Kdy supi moderního světa
zakrouží nad mršinou cti
kapitál práskne bičem z bolesti
a zařve „hubu drž a jdi!“

Na štítu pribita je odvaha
za hřeby z proradnosti
a pod ní dav hlupáků postává
vrhajíc kameny své zlosti.

Upřímnost s vytrženým jazykem
pomluvou navždy prokleta
po boku stojí s loutnou zlomenou
ten věrný přítel, poeta

Hladová Úcta, obalená dehtem
o berli, peřím pokryta
Nadutost mládí zírá na ni
a hrdě cpe se z koryta.

Nad nimi zrádkyně všech ctností
Láska oděná do zlata
pomalu skloní palec k zemi
a přitom kývne na kata...

Vánoční jmelí
farářskej 
 
Už zase budou Vánoce
a svět se poveselí!
A na ulicích ke koupi
už je zas krásné jmelí.

Snad snítku či dvě koupit mám?
Anebo svazek celý?
Málo se ví, že parasit
je tohle krásné jmelí!

Z korun živiny vysává,
až padne v zem strom skvělý.
Na úkor obrů vzkvétá zlo:
to tolik krásné jmelí.

A tak je to i s naší láskou,
vzkřikne můj hlas smělý -
já vzrostlý jako topol jsem,
ty krásná jako jmelí. 

 
 
Po nemoci
m6k  
 
Hlava duní.
Zvony zvoní.
Vlajky vlají na špatný adrese.
V uších šumí
jako když bolehlav
po stěně
do džbánu s vínem leje se.

Nemoc.
Né moc nemoc.
Jen jako když něco končí
a nic nezačíná.

Nevím,
neznám,
nemůžu,
nedokážu
- příznaky.

Né choroba,
jen chyby v obraně.
Né umírání,
jen vlastní branky
v oslabení.
Ne, smrt to není.

Jen jako...
po zimě zima.
Jako když něco končí
a nic nezačíná.

Něco končí
a nic nezačíná...

Andante
Ilona  
  
Křídla ulepených motýlů
na límcích košil
a stezky údolím
ve výstřihu dam

Neprodám lacino svůj pocit
poraněných strun
kytarovýho těla

Tenor za hradbami odříkání
vyje do všech stran
Akordy starých dynastií
usedají na katafalk

Ze strání potlesků
valí se láva
zbytnělého nadšení
a předstírané euforie
aby pohltila dav

Motýli vzlétnou
údolí se zúží

Tahle společenská
magorie
mi sžírá duši
a pije krev

Jen puchýřky od strun
na tvých prstech
mě chlácholivě
přesvědčují
že Hendrix
v nás
ještě žije

 
 
Kontraindikace
Angel of hell 

Víš Ty, že jsem zase v Nebi,
pozdvižen, stojící u mramoru,
vzdušná koule se valí vpřed metrem,
já tu stojím a nestojím, a mnoho dalších,
své blaho zahaluji do odhalení obscénosti úsměvu,
byl jsem obdařen Tvou prázdnou a plnou realitou,
slovy o kráse ohyzdné mé duše,
touze po vymanění se a úplném pohlcení,
netuším, jak moc jsem milován,
protože ani nevím, že ještě miluji,
celý týden Tě ztrácím, abych Tě opět objevil,
v nešťastné mlze za krásného slunného dne někde v oblacích,
podzemní šachtě pro odsouzence,
Tvá smrt čeká na milost,
tělo právě hraje poslední symfonii,
nástroje se mi zdají dosti rozladěné,
není stáří, umírá i mládí,
bolestné úsměvy nahradí rtěnky vrásek,
jen pro nás oba už zní kostelní zvon,
a duše ostatních tam pláčou,
proč je konec novým začátkem,
já chci jen "dost!"

LISTOPAD
stefan

V listopadu každý zjisti,
podle spadaného listí
že se konec roku blíží.
Dnům se brzy oči klíží,
noci černé jsou jak uhlí.

Nečinností svaly ztuhly,
mimo palce ruky pravé.
Myslíte si že je zdravé,
jenom z křesla, bez vstávání,

mačkat TV ovládání?

 
 
"Unesto".Není to tak těžké.
angilek  
  
Semknuté rty
a pohyby
bezbolestné dotyky Neználkových dlaní
Díky Bohu, že je tím, kým je.
Je bezprizorní loutkou
je igráčkem s poskládanou duší
je vypitou lahví vína
....ztělesněná vina.

Svědomí vybarvuje mi černá pastelka
štětec mi kreslí nevěru po šíji
ona je tvou ženou, já jsem tvá panenka
roli bezvládné mrkačky, v Arku mi ušili

Psí vzpomínky

zjihu 

vzpomínky jak věrní psi
přiběhnou na zavolání
k té osamělé staré paní
v šedivém domku na návsi

 
 
Říjen

Print  
  
Chmýří se.
Po babím létu
babský pláč.
Za nehty černý půlměsíc
mám já
a havran v sadu
Strom
pod nímž se ukrývám
bičuje průvan
do nahých zad
za to, že opadal
a že tu moknu

V ulicích první demonstrace
chladu
a srážka s mlhou
a první mrtví v kalu
jsou dělnice
z úlu odnaproti
Na tváři chmýří se
babího léta žal
a v blátě
kde jsem chvilku stál
zůstaly míry na rakev
mým letním náladám

Jestliže se dlaně dotknou v prudkém protipohybu, tleskne to
čmelák  
  

A co když se protnou?
Bude to ještě tenhle svět?
Nebo se ocitneš někde za horizontem?
Bude to ještě tenhle svět?
A nebo se s ním stane něco, co ho pozmění?
Na celý život. Až do mrtvol?

Jestliže se dlaně dotknou v prudkém protipohybu, tleskne to

A co když netlesknou?
A tiše se odrazí a odplují někam zpět, tam, kde ten příběh začal?
Budou se snažit znova a nebo to bude dostatečná zkušenost?
A to ticho je navždy pohltí!
Budou se ještě chtít vůbec někdy dotknout?
Takové tiché plížení

Jestliže se dlaně dotknou v prudkém protipohybu, tleskne to

A co když se neprotnou ani tiše neodplují?
Co když to tlesknutí vyjde naplno?
A začne znova svět!
Bude se to opakovat a stále dokola?
Od tlesknutí k tlesknutí. Takovejch ran snad svět nezažil!!!
Nebo se nakonec rozmašírujou docela? 

*


_JiKo_

  
     
                                                   
Předchozí stránka   
   Následující stránka

 
 

Copyright © 1999-2005 WEB2U.cz
Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.


free web hit counter