Byznys

Hovořil jsem tady o Rittigovi...
Vzpomněl jsem si na jednu příhodu, když se vrátil Ivo z kriminálu, kde
za manko 1 milion komunistických korun, což daleko přesahovalo
nejvyšší manka, která kdy v socialistickém maloobchodě byla.
Ivo měl jednu vizi... že když mu na něco přijdou, tak to uhradí hotově
a vše spadne pod stůl, vše se uhladí.
Vize to byla v zásadě dobrá, později jsem ji vítězně osobně uplatnil,
ale už nepočítal s tím, že lidi jsou kurvy!
Že tě kdykoliv zradí a podrazí, že nebudeš mít čas na nějaké transakce,
jakože si půjčíš od Járy zboží v hodnotě chybějící částky, že budeš mít čas
na uplacení inventurníků, či náměstků na podniku ap.
Už jsem popisoval, že ho udal jeho věčně vožralej kolega, zástupce Ferri
Hájek tč. pod drnem, ale problém byl v tom, že ten jouda ho udal přímo na Hospodářřské
kriminálce, takže VIZE byla neproveditelná. Dlužno říci, že Rittig tehdy
v podstatě začínal svou velkolepou šou, takže neměl ty známé jako po
revoluci, nebo dnes!
Jak víme, dnes mu projde vše, protože, mimo ODS, vlastní i soudce a státní
zástupce, advokáty attp.

Na svobodě začak Ivo ve velkém stylu. Jinak to vlastně ani neuměl.
Začal cestovkou, zastupoval v ČR firmu Gianni Versace, sponzoroval MISS,
ale dělal především do politiky a s ní spojené prasárny, dělal do všeho!

Já si dělal to své. Jsem nepraktický, takže třeba neumím otevřít prodejnu.
Kdybych to uměl, tak jsem byl největší hráč na trhu s hazardem, protože
jsem ten byznys objevil dřív než všichni ostatní u nás, ale bohužel jsem si
vzal za partnery jen líné a neschopné příživníky, kteří nejen že nepomohli,
ale ukradli i mé prachy. Proto i dnes tvrdím, že kdybych se držel svého kopyta,
tedy potravin, tak bych byl bohatý mezi střední vrstvou, byl bych v klidu,
spokojený a šťastný.
Tohle ovšem dle mého názoru nebyl plán mého OSUDU, protože mně
byla napsáná jiná cesta.
Již jsem tu uváděl důvody Babiše pro stálé hromadění majetku..., a já to měl podobně, avšak v menším.
Uměl jsem vydělat na každé jedné položce v lahůdkách, či samošce, na kterou
pomyslíte. Pro ukázku uvedu 3 příklady, protože je blbost dělat halíře, když
můžete dělat talíře, což samozřejmě dává rozum i Bohuňe.

KAFE. V mlýnku na kafe vám vždy nějaký zůstalo. Vedoucí jiných prodejen
to vyklapli a udělali si denně třeba 5 kafí navíc. Tenkrát stálo 12, později 18 kč.
Co už nedomysleli, že se jim to kafe v mlýnku neurodilo, že prostě někde musí
scházet! Jim to vydělalo třeba 2000 měsíčně, což nebylo špatný, to byl jeden
průměrný plat prodavačky. Jenomže chodili kontroly z ČOI, z podniku, z hygieny
a každá nikdy neopomněla převážit ten pytlík, takže bylo jasné, že bude průser,
že bude pokuta ap.
Takže, BOHUŇO? Jak vydělat a nemít problémy? Jak vydělat víc?

Já jsem člověk který vše dotahoval do konce a maximálního zisku.
Měl jsem vždycky nápady jak si ulehčit práci, a to tak, že nikoliv na úkor
zisku, ale naopak, ta zkratka a pracnost mě přivedla k penězům...

Od starších prvorepublikových vedoucích jsem slýchával jak si žili špatně
za války a jak místo kávy pili žitovku. Nu bratře, když to šlo tenkrát, proč by
to nešlo i dnes!? Chtělo to chvíli zkoušení, najít správný poměr, kolik ubrat
zrníček kávy a nahradit je kávovinovou směsí. Protože žitovka byla světlá,
půl kila stál 1,80, tak jsem se kousnul a místo toho jsem použil dražší meltu.
Ta stála 2,30 půl kila. Ale byla tmavá, tedy jsi nerozeznal rozdíl a při správném poměru nikdo nic nepoznal ani chuťově, a především byla zachována váha pytíku
kafíčka Standart! U těch draších káv jsem zjistil, že to úplně nesedí, protože měli
výraznější chuť už v originále a také se jich prodalo málo; zbytečný risk.
Zkrátím to, vydělal jsem miliony za ta léta, a tento nápad se všemi jemnými nuancemi, které
zde neuvádím, jsem prodal Rittigovi za 80000.
Perlička! Po revoluci vyšlo najevo, že můj nápad byl úplně bezpečný!
On totiž stát měl stejný, a tak kávu dováženou z celého světa tzv. pajcoval
nějakou kávovinovou směsí sám. V jakém poměru nevím, ale vím, že kontroly
probíhaly jen na gramáž, čili váhu pytlíku, nikdy na rozbor!😌

VÍNO. Zkušení vedoucí lahůdek si vozili víno z Moravy. Bylo dobré a levné.
Pak ho složitě přelévali doma, tahali se s bednama, špuntovali ap. Museli shánět
špunty, etikety, prostě vopruz!
Tohle jsem udělal jednou, a byl jsem tak nasranej, že si říkám, že taková dřina je
k ničemu! Na lahvičce vydělali asi 5-7 korun.
Já to vzal z jiného konce! Ve velkoobchodě, kde jsme objednávali zboží, existovala
různá vína, různé kvality a ceny! Ta levná ovšem byla za úplatek pro obchodního
zástupce, tedy v množství které jsem potřeboval! Uplácení kohokoliv bylo běžnou
praxí za sociku a brzo jsem se to naučil! Nebyl jsem v tom tak dobý jako Rittig, ale
bral jsem to přes inspektorky, inventurníky, až po ČOI, takže oni ke mně chodili
velmi rádi...🤩
Opět zkratka. Začínal jsem pár lahvemi vína, končil doslova manufakturu, kde pro mě pracovalo víc lidí ve skladu, než jich bylo na krámě, než jsem jich vůbec směl
zaměstnat oficiálně. Fígl byl zase velmi prostý; jó Bohuňo, když se to umí, tak
je to jako s poesií, všichni si teď budou myslet, že by na to také přišli, jenomže
jen já vím, že NE!
U každé větší prodejny byla tzv. flaškárna, tedy výkup lahví! V lahůdkách ne, takže jsme museli chvíli ty lahve vykupovat, což bylo na hovno se s tím dřít!
V samoobsluhách byl větší obrat, i výkupna, takže jsem opustil svoji neuvěřitelnou
dráhu nejlepšího a nejúspěšnějšího mladého vedoucího, který bořil všechny
zvyklosti socialistického obchodu, kde se na ta nejlepší místa dostali jen prověření
straníci kolem 50 let věku. Odevzdal jsem dobrovolně nejlepší lahůdky v Praze,
(U Linky), které jsem vedl už zcela sám, protože můj kolega chtěl zůstat v teple
menšího obchodu s výdělkem cca 8000 měsíčně. Já měl v krámě navíc vinárnu, výrobnu, zmrzlinu, ale relativně malý obrat, ve vinárně jsem měl nasazeného STBáka, který na mě donášel třeba dodávky chlastu z Tuzexu ap.

Prostě jsem potřeboval další lidi do skladu, kde odlepovali použitelné etikety
z prázdných lahví a lepili je na levné víno z velkoobchodu. Ze začátku jsem
odlišoval kyselé, sladké, značky ap., ano Bohuňo, i barvu jsem jako barvoslepý
úspěšně rozlišil🙄, no dopadlo to tak, že na krámě nebylo jediné víno, které
by nepoznalo moji šikovnost!❤️ Lidi jsou ovce a za ta léta ani jedna reklamace,
sladké kyselé vše fuk, na lahvince to dělalo 8-14 kačírků!

VODKA! Nic jiného se v té době prakticky ve velkém nechlastalo v nočních
klubech, kam jsme chodívali s Peškem a Mirkem Dlouhym! Stoličná byla hitem!
Problém byl jinde! Bylo jí na trhu málo a zase jen přes známé a za úplatu.
Kámoš Stehno mě říkal, že někdo umí otevřít a zavřít ty šroubovací uzávěry
např. na rumu, vodce ap. To mi nedalo spát!😜
V práci jsem si vše uměl zorganizovat tak, že jsem se ukrutně nudil, a i když jsem
dělal max. 6 hodin denně, tak jsem vymýšlel nepravosti. Zkoušel jsem ten uzávěr
otevřít nožem, šroubovákem atd, což po čase celkem šlo, hůř šlo ten roztaženej
uzávěr zavřít tak, abys ho neporušil a zároveň aby to nebylo poznat!
Kupoval jsem levnou vodku z tuzexu, na což jsem měl zase lidi, zaměstnával jsem lidi i na sběr, výplach atd. prázdných lahví z podniků i z kontejnerů, vyřešil jsem
uzávěry tak, že jsem ze třetinek alkoholu, třeba rumu, dělal litrovky, tudíž zbyly
zátky a aby toho nebylo málo, tak jsem voděnku pokřtil i 0,5-1 dcl panáčkem zdravé
vodky z vodovodku! To, aby se nám ti alkáči neožírali tak rychle! 👹
Vznikl ovšem další problém, že nenažraní číšníci byli zvyklí všechno zákazníkům
ředit, takže občas někdo přišel vodku reklamovat, že mu v mrazáku zmrzla!😁
V takovém případě musíte být pevní v kramflíčkách!
Každou reklamaci jsem uznal, vrátil prachy, vodku jsem mu nedal už žádnou, aby
se chytil frajer za nos! Musím dodat že v určité době jsem byl jediný v Praze kde
číšníci Stoličnou sehnali, tudíž mi dávali za každý karton, neboli kartáč, navíc 200
a dával jsem jí jen těm ověřeným podnikům, kam jsem s chutí chodil a s vnitřním úsměvem jsem ji objednával pro celý stůl! Byl jsem později tak "hloupý", že prázdné lahve jsem si odnášel domů, ale nikomu to nikdy naštěstí nedoklaplo!
Posléze jsem tomuto zlepšováku naučil i lidi, protože jsem sám nestíhal!

BOHUŇO, nahodil jsem pouze pár nápadů, které jsou navíc promlčené,
tak se zklidni a utři si tu slinu závisti a pomsty!
---
Měl jsem v devadesátkách narozeniny a volám Rittigovi do Versaceho, aby přišel.
Dělal jsem už jiné kšefty a chtěl jsem ho vzít do žrádla! Schopných lidí není nikdy
dost! On mi nabubřele vyčetl, že jsem mu nepomohl, když přišel z krimu, a že tedy
jako nepřijde...👎👎👎
OK, nouze naučila Dalibora housti a tak jsem si poradil jinak...
V konečném účtování IVO přišel o 800 milionů kačírků, které jsem dal méně schopným, ale v té době věrným!

ps-jak by řekl Karel Gott...
"Doufám že chápete, že tohle nebyl můj hlavní příjem!"🤩🤩🤩

Tak Bohuňáku, máš o čem přemýšlet, ale rychle, už tu dlouho nebudu!
jfj