|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
| Byl jednou jeden strašně smutný človíček. Šel po ulici a kolem něj pospíchaly, uháněly pořád někam, spousty šedých lidí. Asi byl hodně smutný z toho dne, tak už ani nemohl pospíchat s těmi lidmi. A jak jde, pohled vpitý do chodníku, něco ho zarazí. To nic, jde dál, ale za chvíli se otočí a jde zpátky. A na chodníku, nebudete mi věřit, sedí docela malinké usmívající se zářivě červené srdíčko. Sehne se k němu, opatrně vezme do dlaní a najednou něco nebolí a človíček začne zářit stejně jako to červené srdíčko. Oči se rozesmějou a když se koukne kolem, vidí, jak na šedý chodník a šedé lidi padá déšť červených srdíček. Podívá se do nebe a tam na obláčku krásný fousatý pán, rozhazuje srdíčka. Pro krásný den, pro lásku, pro doufání, pro naději, pro víru padá z nebe červený déšť. Díky a jsem šťastný.
|
|
|
