Lehký závan větru, minoucí autobus

sotva postřehnutý

věděl jsem, přijdeš opět,

chci spatřit tvé oči, v nich malá zář;

Kolem létá listí

ohlédnu se, zrudneš a otočíš se vpřed

chci opět květy,

ať prolomí asfalt, projdou vším

ty bez hlesu pokračuješ v cestě

já za tebou, čekám na jaro

až i ty shodíš pokrývku taje

tvé vlasy zato nehybně čekají na smrt

až jimi projedou mé prsty

nebyly, nebyly tvé rty u mého ucha

aby mi řekly, co dál

tvé bledé pleti, nechtěně pátrá po slunci

darovat hříšný polibek, ach, jaká utopie

neprocházet jen kolem sebe

a naschvál se minout jen o vlásek

jen o strunu mezi námi