Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Úterý 15.10.
Tereza
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<předchozí Podivné zvuky z kolekce JindřišskáVěž
Autor: Martin (Stálý,Redaktor) - publikováno 21.9.2014 (09:39:52)
další>

Podivné zvuky
(z cyklu Petřínských pohádek)

„Úú…“ ozývalo se odkudsi od Hladové zdi. To volání probudilo snad všechna strašidélka na Petříně. Bylo sychravé zářijové ráno. Od rozednění mrholilo a sadem se proháněl studený vítr. Strašidélka se seběhla jako obvykle u studánky Petřínka.
Drkotala zoubky : „Crrr, cvak, cvak..“ To cvakání stovek zoubků znělo jako letní louka plná cvrčků.
Prďola s sebou přinesl horký hruškový nápoj, Žofka s deseti dalšími třešňáky dotáhla vozíček letošní třešňové marmelády. Strašidélka se oblizovala, až se jim ježily chloupky a moudře mezi sebou rozmlouvala o těch podivných zvucích.
O Hladové zdi se vyprávěly různé pověsti, proto se nikomu do těch míst dvakrát nechtělo. Draka Petrouna, který měl podle dávných vyprávění ohlodávat o půlnoci kameny zdi, se každý bál.
„Au, úú..“,  ozývalo  se úpění jako ozvěna z těch míst a tak mezi sebou vybrala strašidélka ta nejodvážnější z nejodvážnějších. Bradáč vytáhl z řad pět nejsilnějších jablkounů ozbrojených silnými větvemi. Prďola vybral ze svých řad tři hruškouny s prakem a s kapsou plnou hruškových semének – gumu do praků měli utkánu od pavouků z prvních ranních vlákem. Švestkouni nesli každý v podpaždí ostrou pecku důmyslně zabalenou do listu. Taková sladká pecka rozbalená na jakémkoli místě ihned přiláká hejna vos, před kterými doposud unikl každý, kdokoli je uslyšel.
V tomto složení si byli jisti, že v případě nebezpečí zvítězí i nad Petrounem.
„Jdeme!“ zvolal hlubokým hlasem Bradáč. Šli za tím voláním tiše, jako myšky.
Tu se před nimi objevil  ohromný strom – byl to ořech. Jakživi něco takového neviděli! Mocnými kořeny podrůstal Hladovou zeď, pod jeho korunou běhala spousta broučků a v jeho mohutných větvích seděla stará - ohromná - zmoklá sova. Bradáč, sotva ji spatřil, naježil své dlouhé vousy. Vypadalo to, že sova spí a tak se opatrně pod tím stromem strašidélka podplazila a šešlapovala níže do hustého růžového křoví. Sova však nespala.Najednou tiše vzlétla a posadila se strašidélkům přímo do cesty. V té chvíli vypadly hruškounům všechny praky na zem, jablkouni opustili své větvičky. I švestkouni se  třásli strachy, až pustili ty své sladké pecky zabalené do listů. S rachotem se skutálely kamsi z kopce dolů.
Sova zahoukala: „Hrů, hků!“ a v tom celá výprava rozpoznala, že ty zvuky, které hledali, pochází právě od ní.
Ohromnými drápy se zaryla do země a přimhouřila ohromné oči:  „Hků, hřů, kdo jste a co tu hledáte?“
Vypadala velmi rozlobeně.
„Jsme petřínská strašidélka a slyšeli jsme tvé kvílení,“ vykřikl odvážně Bradáč a hned pokračoval.
„Mysleli jsme si, že se stalo něco zlého některému z našich kamarádů..“
„To jsem byla já, hrů,“ uklidnila se sova. Mám nachlazený hlas a tak skřehotám, jako navlhlé housle.
„Když nás nesníš, můžeme Ti pomoci,“ špitl velmi nejistě Prďola a předpažil přes sebe třesoucí se tlapku, ve které držel jakousi lahvičku.
„Co to je?“ Přimhouřila opět nedůvěřivě obočí sova. V té chvíli vypadala nebezpečně – natáhnula dopředu svůj ohromný dráp  a sevřela jím nabídnutou pomoc. „Neboj, nesezobnu Tě, mám ráda jen myši a drobné hlodavce.“
Prďola se rozklepal, že nevydal hlásky.
„To je léčivý extrakt z Prďolových hrušek,“ doplnil svého kamaráda Bradáč.
Sova opatrně otevřela lahvičku a napila se. Poté se hrozivě nakuckala „ech, ech, krů, krů…“ a pak se zakuckala ještě jednou! Skákala přitom do výšky, až musela strašidélka odstoupit o dobrých sto stop dozadu.
„Hů, hů, „ zahoukala nakonec sova spokojeně čistým sovím hlasem. „Čím se vám má milá strašidélka odměním?“  Zvolala vítězně, „jsem zdravá!“
Strašidélka se po sobě podívala a pak zvolala jako jedním hlasem: „My za pomoc nic nechceme!“
Prďola daroval sově ještě jednu skleničku na druhý den, Bradáč vytáhl z kapsy tobolku s několika kapkami nektaru z jabloní a švestkouni složili k drápům sovy několik pytlíčků se sušenými švestkami.
Sově ukápla slza: „Děkuji vám, tak já vás odnesu na křídlech alespoň domů, jo?“ Vyzvala strašidélka. Ta se po sobě podívala a nakonec nastoupila. Ohromná soví křídla se neslyšitelně odlepila od země a zamířila k Petřínce.

Jakmile strašidélka vyčkávající u studánky  uviděla takového ohromného ptáka, rozutekla se.  Jaký byl pak jejich údiv, když ze sovích křídel seskákali jejich kamarádi!





Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + čtyři ? 

  
  Napsat autorovi (Stálý,Redaktor)  
 
 
0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 39 40 41 42 43 44 45 46 48 49 50 51 55 55 55 55 56 57 58 59 60 61 62 63 65 67 68 70 71 72 73 74 75 76 78 79 80 81 83 85 86 87 88 90 91 92 94 95 (96) 98 100 101
102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 123 125 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 138
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter