TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pondělí 29.4. Robert

Všechny rubriky

Mystika, filosofie

> Mystika, filosofie

>		Filosofie

> Náboženství

> Duševno, mystika

> Literatura, odkazy

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

O metode
Autor: Zefram (Občasný) - publikováno 27.10.2002 (02:27:27), v časopise 6.3.2003

j'en ai marre (Občasný) - 14.11.2002 > Nazdarek Zeframe, byl jsi neuvěřitelně plodný, takže to jako čmelák i já vezmu po kouskách. Zatím jsem se zaměřil na komentář a kritiku celého úvodu, který vychází z mnoha obskurních implikací. Mou snahou je poukázat na ně a na jejich nenutnost. Z čehož odvozuji, že to není tak, jak myslíš ty, že skrze tebe hovoří nějaká NUTNOST. Hovoříš jen ty, tvůj postoj. Proto budu nemilosrdně komentovat i tvé závěrečné pokyny kritikým. Tím také začnu. Pokládám za špatný pokus o vtip komandovat své kritiky. Vnucovat někumu svůj způsob myšlení znamená bránit se před zásadní kritikou. Podívejme se však blíže na tvé zcela nelegitimní (ani ses o to nepokusil: věta „na vědomost se dává“ není legitimací). Prokaž, že je legitimní a pak bude závazný. Takto to říká jen to, že by sis něco přál. Jistě by ses divil, kdybych si já rozkázal: Kritizujte mne, ovšem bez použití slov věda, postmoderna…atd. Takovou svévoli nenechám bez povšimnutí. Tvé rozkazy jsou součástí tvé práce, nevidím důvod proč je z kritiky vyjímat. Navíc je považuji za zcela symptomatický projev symbolického násilí. a) způsob argumentace je vždy nutno obhájit. Jestliže používáš logiky jako univerzálního nástroje není to nic samozřejmého – jak ukazuji níže, logika je znakový (NE SYMBOLICKÝ!!!) systém a z toho plynou problémy při logickém pojímání symbolických světů. Více v mém úryvku z práce, jimž jsem zdá se porušil některý z tvých příkazů… b) celá tvá práce je osobní názor, je daná postojem a předrozuměním, jak ukazuji v bodě I. Je zcela nemístné vyřadit tyto konstitutivní prvky z oblasti kritiky. K tvým zde vyřčeným pravdám, patří i krajina tvých předpokladů, postojů, výkladů atd. Pravda bez své krajiny, ztrácí smysl a nelze ji takto separovat. c) d) a e) chápu už jen jako opravdu špatný pokus o intelektuální humor. Od tvého nevkusného závěru se však vrátím k zajímavějšímu a hodnostnému zbytku práce. I. „…zda lze nalezt jakoukoliv odpoved, zda nejde pouze o prazdna intelektualni cviceni predem odsouzena k nezdaru.“ „Není otázka jako otázka“ – viz. můj článek o monismu a pluarlismu Máš pravdu, ale potom je pramenem nedorozumění to, že ty chápeš tázání jako jednání orientované na účel. Takové jednání má smysl jen a pouze v dosažení účelu – v tomto případě informace, poznání. Teď je ale otázkou zda se dá tázání takto redukovat. Jestli tedy jediným smyslem otázky je dostat odpověď. A to je právě jeden z rozdílů mezi filosofií a vědou. Filosofická otázka je spíše jednání orientované na smysl – nejde už tolik o dosažení odpovědi, jde tázání samo, jež pak může vést ke kladení konkrétnějších otázek. Jinými slovy, nemyslím, že klást si otázky bez nároku na odpověď, natož pak jednoznačnou nebo nutnou, je „prázdné intelektuální cvičení odsouzené k nezdaru“. Ostatně už otázka po smyslu otázky – což není jen rádoby slovní hříčka – ukazuje, že ne na každou otázku lze najít jasnou odpověď. Tvůj postoj není, abych tvými slovy řekl, „nikterak nutný“, je zcela libovolný,založený na mnoha nevědeckých předpokladech. Já zaujímám jiný postoj, který je stejně dobře možný. Stránka: 1 II. „…aniz bychom si predem zjistili, zda vubec muzeme dostat nejakou odpoved a pokud ano, tak jaka bude a musi byt?“ Tvůj požadavek „předem zjistit, zda vůbec můžeme dostat nějakou odpověď a pokud ano, tak jaká BUDE a MUSÍ být“ je přesným příkladem existence předporozumění. Předporozumění je něco co znemožňuje objektivitu. Předporozumění (jehož objektivizovaná podoba sdílená vědeckým společenství je paradigma) není nikterak obsaženo v jevu samotném, pochází z osoby nebo instituce pozorovatele. Není nikterak nutné, dokonce se (proti přání některých „echt“ vědců) často mění. Tvůj nárok je součástí Descartovského more geometrico. Jistě jsem ti už psal, že Descartes pochyboval o všem, vyjma toho, že vše lze vyjádřit geometricky, tedy s nárokem na jasné (clare et distincte) a jednoznačné odpovědi umožněné nutnou dedukcí. O tom, že toto paradigma (mj. striktně oddělující subjekt a objekr) je neudržitelné jsi jistě slyšel. Prostě řečeno: jaká otázka, taková odpovědˇ. Zcela v duchu more geometrico se doupouštíš základní chyby když svévolně zaměňuješ symbol za znak. Všude kde mluvíš o symbolu, mluvíš ve skutečnosti o znaku. Pokud se ti zdá, že slovíčkařím, pleteš se. Jak ukazuji ve své práci jedná se o podstatnou dezinterpretaci, které se exaktní vědci dopouští. Když to shrnu, znak je z definice jednoznačný, daný konvencí. Symbol je mnohoznačný a i jeho „zrození“ je jiné – většinou mu předchází nějaká událost, příběh na lidech nezávislý. Jinak: symboly se ukazují, znaky si lidé vymýšlejí. Zde úryvek mé tolik slibované práce. (Vzhledem k tomu, že už je skoro hotová nebudu se zdržovat dokládáním citací, zveřejním celé později.) „Základními kameny symbolických světů jsou samotné symboly. Symbol je vždy poukaz, ukazuje mimo sebe, jeho smysl nelze vyčíst z něho samotného. Jiným způsobem poukazování je znak. Právě důsledné odlišení znaku od symbolu je důležité pro pochopení užitečnosti dělení věd na „tvrdé“ a „měkké“. Symbol, z řeckého symbolon (znak, poznávací znamení), původně úlomek kostky nebo jiného předmětu, třeba rozlomená mince, sloužící jeho držiteli při pozdějším složení k prokázání totožnosti, tj. poznání toho, co bylo utajeno. V přesném významu symbol utajuje a zároveň vyjevuje význam, jenž mu byl dán v historicky daném názorovém systému. Velice konkrétním příkladem je symbolika barev. V Evropě je barvou smutku černá, v Číně bílá. Nebo vzpomeňme symboliku barev na vlajkách, nebo symboliku barev politických hnutí. Můžeme tedy říci, že chápání, vykládání symbolů tvoří důležitou složku života jedince a společnosti, takže jej při výkladu nelze opomíjet nebo svévolně dezinterpretovat. Symbol je založen na obraznosti, podobnosti. Čím méně je obraz přesný, tím více je symbolický. Podle Eugena Finka je dezinterpretací symbolu záměna jeho názorné funkce s abstraktní funkcí znaku - „znak nemusí mít podobný vzhled jako označovanou věc“. Tento rozdíl je založen na jiném způsobu vznikání symbolů a znaků. Znaky vznikají konvencí, ustanovením, zatímco symboly jsou vázány na události mimo moc jedinců. Fink píše: „…prosté rozlomení chleba může být symbolem ve svrchovaném smyslu. Přivodit tyto proměny věcí, to není zůstaveno svobodné vůli člověka. Vysvitnutí světla světa na věcech uvnitř světa přichází nevoláno – je jako přepadení“. Bytostným určením novověké vědy je její orientace na znaky, které chápe jako odkazy na vlastnosti a vztahy objektivní reality. Tato redukce skutečnosti na znaky „má své opodstatnění v přesném definování prostředků, jimiž lze takto postupovat při přesnějším, vědeckém poznání skutečnosti. Znaky, jimiž se vypovídá o určitém předmětu jsou pevně strukturovány ve znakových systémech … jejich (znaků – pozn. aut.) uspořádání vyjadřuje takovou výpověď o světě, která nehledá jinou legitimitu, než je ta, která je obsažena přímo v operaci s nimi. Pravdy matematiky a geometrie platí bez ohledu na jiné autority.“ Znak i symbol tedy potřebují nějaký rámec (sémantická rovina), do kterého je musíme zařadit, abychom je pochopili. Jejich rozdílnost „spočívá v tom, že zatímco znak se vztahuje vždy k jedné sémantické rovině, vztahuje se symbol k několika sémantickým rovinám“. Máme tedy proti sobě jednoznačnost znaku a víceznačnost symbolu. Vědecká jistota je založena právě na jednoznačnosti geometrických a matematických znaků - kde není mnohost, tam není volba, ale nutnost. Legitimita vědeckého popisu není založena na kontrole vztahu skutečnost – znak (tedy převádění skutečnosti na znaky), ale na kontrole znak – znakový systém. Vědecký svět se tedy neodvolává na skutečnost, ale sám na sebe. Ontologickou jednoznačnost a bezrozpornost skutečnosti dokazuje moderní věda logickým axiomem. Rozdílnost znaku a symbolu se promítá i do rozdílu mezi významem a smyslem. Znak je prvek uzavřených, předem definovaných (ohraničených) systému. Z těchto nečasových systémů čerpá znak svůj význam. Ten je jednoznačný a neměnný, jeho definice se nemění. Oproti tomu otázka po smyslu symbolu je vždy spjata s časem. S tím jak se mění sémantické roviny (rámce) symbolu, mění se i jeho smysl. Dobře patrné je to na symbolu kříže. Do doby před Kristem byl kříž, coby nástroj mučení, považován za symbol bolesti a utrpení. Příběh Ježíše Krista však tento symbol obohatil o novou náboženskou sémantickou rovinu. V matematických znakových systémech je taková proměnlivost nepřípustná. Při pokusu převést symbolické univerzum do znakového systému se tak střetávají nečasovost (neměnnost) znaku a časovost (proměnlivost) smyslu. Proměnlivost a víceznačnost (např. dvojsmysly) přirozeného jazyka také svědčí o tom, že má spíše povahu symbolickou než znakovou.“ Stránka: 1 III. 1) Které organismy manipulovaly více svým okolím? 2) Jsi si vědom, že lidské okolí (Umwelt) se skládá i z jiných částí než materiálního, přírodního? Mluvím o symbolických univerzech, tématu mé práce. Ale toto je opravdu na okraj, neb zde je zřejmé, že mluvíš o přírodním okolí. Jen se obávám, že to chápeš jako dostatečné. Jinak tvůj popis tlupy docela sedí na vědecké společenství sdílející jedno paradigma….(ale to jen tak pro provětrání fantazie). Stránka: 1 Pokud to není myšleno metaforicky (tak jak metaforu genetické predispozice užívám já v úvaze Čeho není nikdy půl), pak je to ubohá spekulace, zcela poplatná módní vlně svádět všechno – včetně násilí (toho se trochu týká má práce Proč rozlišovat mezi násilím a agresí) a sobectví – na geny. Tuto snahu pokládám za krajně nezodpovědnout, za pokus vypořádat se (respektive: rezignovat) s tím, co lidský rod napáchal a páše. Od tebe bych to, vzhledem k tomu, že se shodujeme ve výlučném – protože specificky zodpovědném – postavení lidského druhu, nečekal…

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli j'en ai marre
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + tři ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game