blondýna (Občasný) - 9.10.2006 > No, ono začínat "recenzi" tím, že je česká komedie téměř jakýmsi štamgastem v našich kinech, není zrovna nejšťastnější volba. Zvlášť, když se dál pokračuje označením "dobrá zábava". To už pak zbývá si k tomu jen otevřít jogurt Dobrá máma a je vymalováno.
Chorvatské moře. Ďjó, moře! Kdepak to asi leží? Někde asi hodně daleko a natočení účastníci zájezdu k němu míří. Za volantem autobusu dva kavalíři. Oba Karlové. Bejt Karel, vždycky jsem si přál(a). O těhle dvou postavičkách se mimochodem paní recenzentka vůbec nezmiňuje, ačkoliv evidentně stojí za pozornost a nejen díky tomu, že jednoho z nich hraje Liška. Pavel. Ti dva stojí za tu pozornost hlavně kvůli tomu partu, co dokázali vystřihnout ohledně přestávky udělené cestujícím na trase.
Kolik jim Karle dáme?
Já bych jim Karle dal pětadvacet minut.
Dobře, pětadvacet.
(kráceno)
Pětadvacet by zasloužila Oplatka, ačkoliv se tady někde výše zmiňuje asi o hodině a půl. Zřejmě tak dlouho to psala. No, za tu dobu mohlo na klávesnici skanout něco inteligentnějšího, než konečné volání po tom, že nemáme dost svých herců a musíme si pomáhat. Namluvenými Slováky.
Což o to, já bych si klidně nějakého namluvila, když bude k mání. Ale Musíme si pomáhat je jiný film. I když... Tam hraje zase Bolek Polívka, takže je to vlastně taková jedna velká Naše rodina.
Být paní recenzentkou, tak bych byl nakonec připojila něco v tom smyslu, že doufá, že kasovní úspěch bude velký a že jméno režiséra k tomu film přímo předurčuje a ne, že se to povidlo.
