ztratila (Občasný)

Janele, pravda bude asi někde uprostřed. Ani pouhá slovní akrobacie, ani pouhá senzitivita – velmi citlivý může být i leckterý grafoman a ve výsledku mu to bude houby platné. – Já respektuju tvůj přístup k tvorbě, ale trochu mi vadí, že ty nejsi schopna respektovat mě jako čtenáře. Vidím text, mám na něj nějaký názor a ten napíšu nebo řeknu, to je vše. – K tomu, abych si na tvůj text utvořila nějaký názor nepotřebuju o tobě vědět téměř nic. Ty pořád vnímáš dejme tomu tyhle básničky jako součást sebe, ale v  jistém smyslu ten výsledný artefakt nemá s tebou nic společného a čtenář, úplně libovolný čtenář, může přijít a uchopit si jej podle svého, naprosto jinak, než jsi myslela. – Rozhodně jsem nechtěla zneužít ve veřejném prostoru informace, které psalas v soukromých zprávách, pokud se to stalo, omlouvám se, ale myslím, že ne. Ve zprávách působíš jako normální, sympatická, citlivá, upovídaná holka – ta, která píše poznámky, je někdo jiný, agresivnější, afektovanější, pánovitý. Snaha domluvit se, najít společný kód – v jistým (dobrým) smyslu dojemná. Na druhou stranu se tu přeme o ty literární texty. A snažit se získat čtenáře na svou stranu nějakým následným proslovem se mi zdá poněkud absurdní.