Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 27.4.
Jaroslav
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<zpátky 1. díl románu - pokr. z kolekce 2. díl románu - pokr.
Autor: František Vyrut (Stálý) - publikováno 13.1. (09:53:04)
další>
Říkal mi ten blázen spolužák, ty dvě sítě mají různé rozměry. První menší se hodí na dolní potok, druhou obrovskou sehnali přes chlapíka, co se třicet let plavil po celém světě. Ten tvrdil, že s ní měli obrovské úspěchy, podařilo se ulovit žraloka, velrybu, čtyři chobotnice, o ostatních rybách nemluvě. Štěstí jim přinášelo, když večer před lovem seděli hodinu nehnutě a dívali se do zpěněných vod, třebaže se jim chtělo na WC. My budeme také sedět u potoka, čučet do klidných vod, abychom vychytali všechny potvory. Říká se, že tam žije sumec, přivezli ho v noci na náklaďáku, ale nikdo o tom neslyšel, i když se v noci kolikrát plížíme tmou a vyhledáváme, co se hodí ke žrádlu nebo zpeněžit.
Třeba budete mít na sumce štěstí. Musíte vzít mořskou síť, do ní připlave sám, pravil Jan. Já bych zkusil jeden zlepšovací návrh, jak to pojmenoval náš bývalý soused, který si opravil chalupu na druhé straně vesnice. Pracoval v jedné firmě ve městě a podal tam několik zlepšovacích návrhů. Všechny zamítli. On dostal deprese, léčil se a o zlepšováky se znovu soudil. Jeden vysoudil, obdržel slušné peníze, odstěhoval se od nás na druhý konec vesnice a opravil chalupu. Když nás potká, pronese, že jeho nejlepším zlepšovákem je změna místa a oprava chalupy. Prý nás vidí nejraději jako bývalý soused. Chápu, že jsme mu prováděli různé věci, ale nemusel to takhle říkat. Když jsem zaťal pěsti, podíval se na mě a pravil, že se mu občas po nás stýská, co asi děláme. Tak jsem pěsti zase otevřel do prstů. Chtěl jsem říci, že mořskou síť roztáhneme na dolním potoku celou, do všech rovin a záhybů, vezmeme dalekohled, schováme se a budem' čekat. Ryby se sumcem v čele přestanou mít strach a my nad nimi zatáhneme jediným mistrovským pohybem síť. Sumce prodáme do ZOO a zbytek sníme. Anebo sumce také zchalujeme, pravila matka. Pár kousků bych daroval příbuzným, pravil Jan, teta z vedlejší vesnice má šest dětí, pátého chlapa, tomu dám jeden kousek, aby u ní zůstal, prý od ní neutekl na sto procent, vždy se vrátil, jako odprošení daroval dvoje cigarety, ameriky, dvě láhve bílého vína. Navečer, když děti spaly, si otevřela první láhev, rozbalila první krabičku, seděli v polotmě, on slintal, načež ona řekla klidným hlasem, že pije a kouří dar od něho, na potvrzení míru má právo jen ona, ať si vypaluje zobák a chlastá, jak chce a čím chce. Tak doběhl do hostince, koupil to samé, seděli proti sobě, dívali se ve tmě do očí a pili a kouřili své. Potom se políbili. Od té doby se o útěk nepokusil, jen jednou prozradil, že chtěl spáchat útěk na okraj Jižní Ameriky, měl v tu chvíli v srdci dvě vášně, lásku a nenávist, hanebná nenávist v tu chvíli převládla. Teta mu řekla, že potřebují peníze, aby nechcípli hlady, Jarda, ten chlap, odpověděl, že bude dělat vedle své práce ve městě ještě dvojité směny. Když jsme se ho ptali na práci, odvětil, to je důvěrné, neprozradím slovo ani tetě. První práce je tajná, dvojšichty supertajná, obojí vynáší, mě s tetou a dětmi vynese do nebes, budeme plachtit na malých a velkých bankovkách, cinkat zvonečky korun,…, teta se na něj láskyplně podívala a pravila: tady máš cigarety a peníze na svačinu. Potom se opět políbili. Teta se omluvila, že musí dojít do pokoje, ale Jarda vykřikl, že ji nepustí, dokud mu nedá tři polibky. Tak se před námi pusinkovali, hladili a on zašeptal: poslední byla nejvášnivější. Hned se otočil ke mně a já konstatoval: na mě nekoukej, já tomu nerozumím, polibky jsem ještě nedělal. To nic, usmál se, všechno bude,…, a já sedím u Janovy rodiny, cítím se báječně, občas napůl nechápavě pohlédnu na Jana, on pokývne a já dál sleduji…
Za týden, když se teta s Jardou opět dívali do očí, zastavilo náhle u chalupy policejní auto. Ptali se na Jardu a teta odpověděla, že ho viděla naposledy před měsícem. Policisté se divně usmívali a jeden prohodil cosi v tom smyslu, že přijedou a podívají se lépe, na to jim odsekla, že už se dívají lépe, na ni lépe, někteří až moc lépe. A vykřikla: to jste ještě neviděli ženskou?! Ona má vše a umí vše, co si chlap může přát, policisté se obrátili a ten samý řekl, že se vrátí. Jarda vylezl z prasečího chlívku, přelétl s tisícem prasečích vůní do chalupy, teta ho políbila a zašeptala: jsi můj Prasečí princ. On odvětil, že jenom její, když seděl v chlívku, před očima běželo kino s jejich seznámením. Na jedné oslavě, kam byli pozváni Láskou a Osudem také oni dva, seděla v koutě, náhle na ni pohlédl velkou rychlostí, ona, zahalena do závoje, na krku, rukách, šatech zářily drahokamy, prsteny vydávaly neznámou sílu, jemu se točila hlava střídavou intenzitou podle toho, jakou rychlostí jimi točila. V jedné chvíli šly na něho mdloby,…, náhle vše přestalo, ona ho vzala za ruce a šeptla: jsem ráda, že jsem tě našla. Jarda odvětil: já také. Potom se nenápadně vytratili k prasečímu chlívku, drželi za ruce a dívali do očí.


Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + dvě ? 

  
  Napsat autorovi (Stálý)  
 
 
zpátky   
2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 18 19 20 21 23 (24) 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 39 39 40 41 42 43 44 45
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter