| Že jsi se mnou duchem?
To je trochu málo
pro ženskou, co čeká
to své od života.
Duch si létá vzduchem
jako velký balón,
jako mrak či pára,
jako antihmota.
Nedosáhnu na něj,
necítím ho kůží,
nepodobný ničím
tomu, co chci...muži!
Nemůžu ho pohladit,
říct mu:"voníš, milý",
nemůžu ho plácnout,
když mě něčím čílí,
nestisknu ho stehny
ani mezi zoubky,
nemohu ho tahat
za šedivé chloupky,
na prsou mu kreslit
prstem jemné vzorky.
Pošli radši ducha
třeba do ponorky,
do rakety na Mars, sondy k Jupiteru,
takovouhle útěchu
nechci! Na ni,… věru,
nebudeme sprostí...,
nejsem naladěna,
chci tě z masa, kostí...
…nejsem kněz.
Jsem žena! |
