|
Do svého manželství
jsem beznadějně zakovaný,
jak na Čachticích
do železné panny
a slzy tvé,
i když je jich dost
nemají tu správně ostrou kyselost,
aby má pouta narušily,
tu říznost a břit korundové pily
či jak se říká řádný grády...
…jak budoucnost se pomalinku točí zády,
šlapeme na místě a nebo spíše vodu,
jeden krok dopředu, dva zpět,
jak krabi při závodu
v přílivu než se rozutečou.
Jen slzy dovnitř
místo po povrchu tečou,
kanálem, z něhož naší lásce
nic tolik nehrozí
jak to, že rozleptá se
svou vlastní korozí.
| 
