Příběh máte vy.

Jdu skrze čekání.

Radost z chůze po hřebenech kopců,

scházení k domku na úpatí.

Okno je otevřené, kdosi tu byl,

na římse váza s lučními květinami.

Ustlal, na stůl postavil

džbánek vína.

Celý ten dýchající podvečer jsem

proseděl na zápraží a díval se

po úbočí kopce, čekal

siluetu na okraji lesa.

Padal chlad, setmělo se, vítr

zahvízdal komínem. Tušení někoho,

kdo v kuchyni píše dopis

a hledí oknem ven.