Kopretina

Sedíš s hlavou v dlaních,
usínáš v mém náručí.
Dýchám vůni vlasů tvých,
jsi se mnou a to mi postačí.

Za pár dní, snad za pár let,
budem se smát tomu,
co řeknem si právě teď.

Nepůjdem ještě domů,
noc zatím nekončí.
Skrytí pod chvojím stromů,
do nohou nás bodá jehličí.

Za pár dní, snad za pár let,
nebudem věřit tomu,
co stalo se právě teď.

Blázni, co chtěli poznat svět,
vrátili se, odkud chtěli vycházet.
Někdy stačí i kopretiny květ;
sednout si k ohni a začít vyprávět...

Za pár dní, snad za pár let,
nebudem se divit tomu,
co stalo se právě teď.

Kapky deště se slzami se mísí,
k hvězdám stoupá kouře clona.
Zlato není vždy jen ryzí,
každý hledá svoje doma.

Za pár dní, snad za pár let,
vzpomenem si na to,
co stalo se právě teď.

Do vlasů´s mi kopretinu vplet,
Tvé oči potvrdily, co´s mi řek.
Nic není zdarma a není hned,
my našli se; naše řeky maj jeden břeh...

Věnováno Péťovi