Život je pustá krajina plná stínů,
kde radosti poskrovnu,
však dosti splínu.
Človíčku naivní, věz,
že za každý kousek slunce na obzoru,
zaplatíš draze,
tak měj se na pozoru!
Za každou odvahu
překročit pod nohama klacky
život ti milerád uštědří facky.
Na kolena padni
a sám se z nich zvedej,
na řeči těch druhých
už radši nedej.
Písmenka slepují v slovíčka sladká
a když jim otevřeš k tvé duši vrátka,
frnk - kde jsou ?
Zmizeli v dáli,
a prej, že o tvoji duši se báli...