ariel (Občasný) - 27.2.2008 > egil> no, v tom se ale odráží mé limity jakožto člověka. nedávno jsem Jakubovi napsal, že "nic neumím, jenom myslet a cítit". snad by se dalo říct, že mé texty jsou zápisem o této limitaci, o mém vězení.
ale zároveň... a právě proto snad má předešlá slova nevyzní alibisticky... hledám i trochu horizontální smyslovosti, v tomhle směru zaznamenávám za ta léta v mých textech určitý posun. zde mi však nejde ani tak o dosažení nějaké vnější mety (uznání), ale v první řadě o osobní obohacení.
když se však nad tím zamyslím, líbí se mi ona radikalita, ona omezenost. proč nebýt někým, kdo utáhl šrouby víc než jiní - čímž zintenzivnil pocity čtenářů, ať už v kladném nebo záporném smyslu?
souhlasím nakonec s tím, jak si to vyjádřil, ale kladu si otázku, proč by to tak nemohlo být? ba co víc, proč nebýt ve své omezující vyhraněnosti původní, tím spíš, že je skutečná?
