TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Neděle 28.4. Vlastislav

Všechny rubriky

Výtvarno, kresby

> Výtvarno, kresby

>		Kresby, skici

> Malby

> Koláže

> Klasická grafika

> Ilustrace

> Blbůstky-pokusy

> Experimenty

> Prostorové objekty

> Teorie, historie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

jarní pole
Autor: hloupy ivan (Občasný) - smazáno

	hloupy ivan (Občasný) - 9.8.2009 > ed peo gers> To je hodně spletitá otázka a strašně stará. Důvodů, proč lidé tvoří je tolik, kolik je lidských povah. A většina povah, ne-li všechny, tvoří jistě z více různých důvodů a čerpá k tomu sílu z různých koutů. Nepopírám vliv té síly, o které jsi psal prve, je to síla veliká, která hýbe lidstvem a duší každého. Nebylo by ale moudré zjednodušit ten důvod, tu podstatu jen na jedno, hledat jedinou sílu a jediné vysvětlení. Je spousta takových, kteří si myslí, že ji našli a takových, kteří nějaké jedno vysvětlení adoptují, ať už je to extrém freudistický, tvrdě dawinistický nebo náboženský, duchovní, mystický - jak chceš. Takových, kteří se pak do toho vysvětlení snaží nacpat celý svět, jakkoliv se tomu vzpírá. Takových, kteří si myslí, že na to kápli ve chvíli, kdy si na oči nasadili klapky, a vidí ve spleti cest jen jednu. Proč lidé tvoří? (Mimochodem: Proč se vlastně ptají, proč tvoří?) U jednoho převládá pud, třeba sexuální, u jiného snaha dobrat se jádra věcí, najít jejich smysl, nebo jeho část, stopy řádu a/nebo najít sebe a řád v sobě (což je vlastně tatáž mince). Jedni tvoří spíš pro potěšení, jedni ve snaze se zabavit, jiní ze ctižádostivosti, další z důvodů ideových či ideologických, duchovních, jiní pro peníze a málokdy z těchto důvodů je to jen jeden - ty důvody se vzájemně prostupují. Možná má větší smysl ptát se, proč to dělám sám? Měla by to být snazší otázka...a není. Vím, že mně to přináší radost a to tu největší, když mám pocit, že se mi podařilo vyloupnout nějaké skryté jádro, něčeho se dobrat. Dělám to také proto, abych si uchoval něco, co je mi blízké, nějakou myšlenku, která mne napadla (to slovo!:NAPADLA)a nebo jen letmý pocit. Mluvíme-li jen o obrazu, zobrazování, pak to mi skýtá možnost zachovat cit či myšlenku pořád živou tak, jak to nedokážu ve slovech. Myšlenka a zvláště cit, psané, mají (a zvláště u mne) spíše povahu konzervy, lihového preparátu. Obraz na rozdíl od psaného také netrpí pořadím. Tím, že jednotlivé plochy přicházejí nutně jedna po druhé. Výtvarné dílo je takový krystal, na kterém ty plochy mohou zazářit naráz a nebo v libovolném pořadí při jeho „natáčení“ duchem vnímajícího. Myslím, že to mé nejlepší nevzniklo ve chvíli toho zmíněného nedostatku, ale naopak ve chvíli nějakého souznění, doplnění mého já tou druhou polovinou, ženou. A přece jakoby ten nedostatek i k tomu naplnění patřil... To slovo "napadla"... Někdy mám dojem, že všichni, kteří tvoří (v nejširším slova smyslu) působí jako jakási orákula světa, Ducha. Myšlenky je napadají a city se v nich vzněcují často jakoby docela bez příčiny. Nevědí, proč je napadlo zrovna to či ono, ani proč vlastně tvoří to, co tvoří. Jsou součástí jakéhosi proudu osobního i proudu světa. Chytrý zvlášť nejsem a kdybych byl moudrý, nepotřeboval bych tolik slov. je jich tu celý pytel, jako zrní. Když to proseješ, třeba Ti zbyde i něco málo pořádného, ale nejspíš nic, co bys byl nevěděl, nebo netušil a zcela jistě nic nového. Žádné samoplození není, je jen křížení mylšlenek tu a tam s vydařenými dětmi :) Dobrý den.

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli hloupy ivan
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je osm + šest ?

Napsat autorovi (Občasný) Zařazeno v Galerii

Addictive Zone Orbital Defender Game