TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Čtvrtek 2.5. Zikmund

Všechny rubriky

		Poezie

>		Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Marsovský skluz v čase
Autor: cit-i-zen (Občasný) - publikováno 18.7.2013 (11:39:36)

tichotam (Občasný) - 25.7.2013 > Je to trochu jako Appolinaire, ale to si asi už někdo všimnul dřív, takové svůdné čtení. Snad nebude vadit, když se v tom maličko pohnípu. Nejdřív můj korektorský příspěvek: děti jdou, nikoli jsou spát. Ze slova úsečka bych udělal úsečky. Mám ve zvyku přistupovat k básním nejprve doslovným čtením, protože myslím, že je zlvášť u básní podstatné. Paradoxy v nich obsažené bez pokusu o doslovné čtení přestávají fungovat. V tomto čtení mne trochu mate poslední strofa a to právě s místě pointy. "Myslel jsem, že život skutečně začne, / ale místo toho tu byla série regálů, / podmořská mýdla a letní stehna, / ..." a dál pokračuje poloha "myslel jsem". Co mne zde mate je ta část "ale", která by měla tvořit protipól k onomu nevyslyšenému naivnímu čekávání. Čekal jsem něco, ale přišlo něco jiného - na tom "ale" stojí přinejmenším polovina pointy. První ale je očekávatelné, až stereotypní a srozumitelné - série regálů, deziluze z banality a strohosti reality. Další řádek mne ale docela mate. Podmořská mýdla a letní stehna. Osobně bych toto očekával v té druhé poloze, tedy v poloze myslel jsem, že tu budou podmořská mýdla a letní stehna, že tu bude imaginace, ale čekaly mne regály. Rázem tu mám dilema, které lze řešit leda snahou o postavení podmořských mýdel a letních stehen na jednu stranu a bílých šatů vonících na chodníku, skutečně začatého života a lidí odpovídajících na bláznivou otázku po másle na druhé straně. U mne to vyvolává pocit až ošizení imaginací. Kde by takový Diviš nenechal nikoho na pochybách, co "místo toho" přišlo, zasnívám se nad podmořským mýdlem a snažím se je vidět v negativních konotacích, vždyď mělo přijít místo opravdového života, tak nemůže být přeci tak uplně v pořádku, nemělo by se mi tak líbit, jak se mi líbí. Nechcí tím napadat celou báseň, z jejího samotného těla je i na jiných místech nepřímo zjevné, jaký je ten protiól, co příšlo místo života. Spíš chci ukázat na to, do jakých nesnází se může doslovný čtenář dostat, a zároveň si trvám na tom být i doslovným čtenářem, zvlášťě když zbytek textu se takovému čtení nebrání a naopak ho podporuje. A nebo jsem možná jen ignorant, že nevím, co je to "mýdlo u Řeháka".		Doporučil

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli tichotam
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + devět ?

Napsat autorovi (Občasný) Nepublikovat mimo Totem.cz

Addictive Zone Orbital Defender Game