TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pondělí 29.4. Robert

Všechny rubriky

Mystika, filosofie

> Mystika, filosofie

> Filosofie

> Náboženství

>		Duševno, mystika

> Literatura, odkazy

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Půlnoční hudba 2
Autor: Lian (Občasný) - publikováno 14.8.2000 (11:27:35), v časopise 16.8.2000

Čtenář - 6.9.2000 > Ahoj, díky je to romantické. Nevím jestli se to stalo, nebo je to "jenom" krásný sen. Vzpomínám. Na krásnou dívku. Sám jsem byl hubený, ne moc hezký. Neměl jsem strach vyzkoušet ledacos co bylo o hubu, ale holek jsem se bál. Chodil jsem sám. Po Malé Straně, v době, kdy patřila ještě nám a ne turistům. Fascinovala mne. Prošel jsem všechno, vlezl všude kam se dalo. Třeba celé odpoledne a večer jsem s nikým nepromluvil. Stmívalo se. Slyšel jsem ticho snad ještě z minulého století, jen občas někde bouchly dveře, otvřelo se okno, odněkud se na chvíli ozvaly něčí kroky nebo projelo ojedinělé auto. Všichni normální lidé seděly doma u televize a dívali se na televizní seriál. Došel jsem na další roh ulice a nedalo mi abych se nezastavil. Z otevřených dveří jakéhosi hotýlku zněla krásná hudba. Bachovy skladby upravené pro kytaru. Pomalu jsem došel k otevřeným dveřím, opřel se o zeď tak abych dobře slyšel a uprostřed ztichlého starobylého města s úžasem poslouchal nádhernou hudbu. Ani jsem si nevšiml, že po chvíli z otevřených dveří hotýlku vyšla krásná, krásně rostlá, tmavooká dívka a dívala se na mne. Byl už večer a začínal právě podzim. "Není ti zima?" "Hm, docela je." Jenom jsme šeptali, abychom nerušili hudbu. "Pojď dovnitř". Seděl jsem v jen slabě osvětlené vstupní hale, upíjel čaj, který mi mlčky nalila a poslouchal. Pohledem mi nabídla dvě poslední sušenky, já šeptem poděkoval a opatrně je rozpouštěl v ústech teplým čajem abych chroupáním nepokazil zážitek z krásné hudby. Občas se na mne podívala delším pohledem, já se pokusil to chvíli vydržet a neuhnout očima, ale nikdy to netrvalo víc než chvilku. Usmála se. Koncert skončil. Magnetofonový pásek se vysmekl z prázdné cívky a pravidelně šustil volným okrajem. "Díky" "A ahoj" "Ahoj" Ještě dva tiché úsměvy a . Venku už musela být dost nepříjemná zima. Znovu opuštěné prázdné ulice starobylého města. Kdybyste někdo, třeba úplně náhodou, potkali tu krásnou dívku, dnes určitě zrovna tak krásnou zralou paní, poděkujte jí za mě ještě jednou. Nezůstal jsem napořád tak nesmělý jako jsem byl tenkrát, ale na setkání s ní nikdy nezapomenu.

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + čtyři ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game