kink (Občasný) - 19.7.2006 > J.- P. Toussaint: Televize
…vykročil jsem rázně k obrazárně, začal stoupat staletími proti proudu až k renesanci, procházeje bez zastavení různými sály věnovanými francouzské a anglické malbě osmnáctého století a celými kolekcemi Nattiera, Bouchera, Largillierra, Hoppnera a Raeburna, na něž jsem jen zběžně pohlédl a zdráhal se je soudit. Myslím, si totiž, že pokud můžeme být strozí v obdivování, musíme zůstat skromnými v očerňování. Nevědomost, povšechně, neznalost, neschopnost být sveden nebo milovat by pak nebyly povýšeny na ctnosti (tou myšlenkou jsem se honosil, když jsem rychle procházel kolem těch mazanic)…
nebo
Vlastnil jsem celou sbírku různých notesů, zápisníků a poznámkových bloků od Rhodia a Shleicher Schuell, s oranžovou obálkou a trhacími listy, a také malé čínské notýsky, čtvercové, s úhlednou tuhou červenou obálkou. Vždycky, když jsem šel ven, bral jsem si některé s sebou, strčil je do kapsy před odchodem z pracovny a podle toho, kam jsem měl namířeno, zaplňoval jsem je neustále úryvky, aforismy a myšlenkami, postřehy a rozličnými formulacemi (obvykle byly jen přesnějším vyjádřením těch předchozích), jichž jsem vak později při práci většinou nikdy nepoužil. Mám totiž pocit, že myšlenka, ať je sebeznamenitější, není skutečně hodna toho, aby byla zaznamenána, pokud si ji proto, abychom si na ni vzpomněli, musíme zapsat. (…) Všechny ty ve spěchu zapsané myšlenky, jež se mi zdály tak zářné, když mě napadly, později vyprchaly, jejich inkoust seschl, vůně vyvanula, a pokud jsem je zvážil s chladnou myslí, bez nadšení, bez znechucení, působily na mě trochu jako mé spodky, když je strčím do igelitového pytle a nesu do prádelny, pociťuje k nim už jen nejasnou důvěrnou něhu, plynoucí spíše ze vzpomínky na to, co nás po určitou dobu spojovalo, než z jejich objektivních zásluh.
J
