Dobrou noc-a nic si z toho nedělej

Je noc,ale nespím,možná bych měla-ale já nechci.

Jsem v pyžamu,na nohou bačkory.dívám se z okna ven-všude noc-všude.

To okno otevřu,nadechnu se a málem omdlím.

Na chvíli se z pokoje ztratím,v okamžiku se vracím(tento můj čin vysvětlím později)-co následovalo?útěk,ano prachsprostý útěk,a to oknem

Nejdřív jedna pak druhá noha,přidržet se parapetu,ještě letmý pohled na osamělé bačkory,jež prázdné v pokoji zůstaly,a konečně bezslyšně se svézt po měděném okapu až úplně dolů na  chodník.

Ach…žiju,to stačí.

Nepřemýšlím kam,ale proč jít právě tam či jinam.

Je to fuk.

Do ticha je slyšet ladný plácot mých nahých chodidel,v pyžamu kráčím ulicí-do očí mi září světlo lamp,jež zcela tlumí hvězdy,a proto v celém městě vyhodím pojistky.

Vzniknuvší tma mne okouzlí.

Zastavím a posadím se pod rozsochatý strom,z kapsy vyndám onen pomeranč,pro který jsem se tehdy z pokoje vytratila.

Svírám jej v levé ruce a usmívám se..

Opřená o široký kmen-umírám.