Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.3.
Soňa
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

14. číslo časopisu...říjen 2006

1.Titulní strana - (unseen)
2.Úvod - (Naty)
3.Tiskový mluvčí své múzy (rozhovor s šedé) - rozhovor s šedé (egil)
4.Foto - (xmark)
5.Jsem obětí virtuálního paradoxu - rozhovor s backem (Václav Mráz)
6.Bůh jako byznys - (Quotidiana)
7.Čekanka Učekaná - rozhovor (Oplatka)
8.Divadelní kus od Petra Jonáše - (ztratila)
9.Výtvarná díla (výběr) - (Esencia Smrti)
10.(Hodný), zlý a ošklivý - Naty
11.Konejšivý stisk ruky... - poněkud osobní recenze (Kelly)
12.Dům čtyř světů - (Martin)
13.Ukázat cestu - pohled do světa dětské knihy (Niki Zdražilová)
14.Grafika - (Esencia Smrti)
15.Cesty na Totemu - tematická stránka (Naty)
16.Foto - (seth)
17.Totem živě - (Kelly)
18.DEN POEZIE - (Martin)
19.Bývají dívenky jako led... - uživatelská stránka (zirael)
20.POHYB = ŽIVOT - co v tištěném časopise nenajdete (Naty)
21.Autoři
13.číslo   
 14. 
   15.číslo

               

  
  
 
 

 

Emil Bok - Šimonka: Poněkud osobní recenze

 

Napsat recenzi na poslední knihu Emila Boka "Šimonka" by neměl být velký problém - ovšem pro někoho, kdo už pár recenzí napsal a kdo zároveň není autorův blízký příbuzný. Tento text je tedy spíše neoficiálním nahlédnutím do literárního života a tvorby autora, který od roku 1998, kdy mu vyšla první knížka, vydal celkem pět sbírek poezie.

 

Emil Bok se narodil v roce 1925 v Užhorodě na Podkarpatské Rusi, která byla tehdy ještě součástí Československa. Rodina se však záhy vrátila na Moravu, odkud pocházela. Valašské Meziříčí, kde strávil mládí, tehdy bylo malým poklidným městečkem, a zvláštní atmosféra okrajové městské čtvrti, která pozvolna přecházela do vesnické krajiny, se Bokovi navždy vtiskla do paměti. Tato nálada zůstala zachována i v jeho básních, kde se často objevují předměty a rekvizity prostého venkovského života či odlesky věcí, které dávno pominuly.

 

Poezii začal psát jako student reálného gymnázia, první básně mu otiskli v tehdejších časopisech pro mládež. Potom se na delší dobu odmlčel a k veršům se vrátil až v sedmdesátých letech. Po roce 1968 musel Bok opustit práci vysokoškolského profesora a odstěhoval se z Prahy. Tehdy se pro něj stala poezie způsobem, jak vyjádřit svůj zvláštní pohled na svět a jak mluvit o věcech, které ho obklopovaly. Je nasnadě, že jeho zorný úhel se příliš nekryl s oficiálně uznávanou a publikovanou tvorbou té doby. Občas zkoušel poslat své verše do některé z redakcí, ale vždy přišla zamítavá odpověď - jeho básně byly na tehdejší vkus příliš "surrealistické" a málo angažované. Publikovat mohl znovu až po sametové revoluci, nejprve v literárních časopisech jako Alternativa nova, Tvar, Literární noviny apod., později i na internetu, kde na jeho webové stránky narazili redaktoři kulturního magazínu Totem.cz a požádali autora, zda by nechtěl uveřejnit svou poezii i na jejich stránkách. Tak se shodou okolností stal jedním z autorů, které můžete najít jak v knihkupectvích, tak na literárních serverech. (Kromě Totemu se objevily Bokovy básně také v Tramvaji načerno, a dokonce můžete na webu najít i překlady jeho poezie, například v polském netovém magazínu Pobocza.)

Po letech psaní "do šuplíku" začaly konečně vycházet Bokovy verše i knižně. K dnešnímu dni si můžete jeho sbírek koupit celkem pět:

 

Zima s rybími prsty, Velarium 1998
Prérie, Martin Stöhr 2001
Zahrady, Ivan Mráz 2002
Jedy blaženosti, Petrov 2005
Šimonka, Trigon 2005

 

Pojďme teď společně nahlédnout do poslední z uvedených sbírek.
Knížka je rozdělená do tří oddílů - Nesouvislá pozůstalost, Intermezzo paní Valérie a Ženy v ohradě. Každou část tvoří výběr básní spojených určitým motivem. Motiv první části - zemřelá Šimonka - dal zároveň název celé sbírce.

 

Jméno Šimonka se objevuje ve všech básních Nesouvislé pozůstalosti. Nevíme přesně, kdo to byl - snad dcera, příbuzná, sousedka z vedlejší chalupy. Víme jen, že je po smrti a každá z básní je jakýmsi zvláštním, nostalgickým, a přesto velmi civilně pojatým žalozpěvem za mrtvou, která zůstává stále přítomna nejen ve vzpomínkách, ale i v obyčejných věcech, které ji obklopovaly za jejího života. Jako by naši mrtví obcházeli v noci okolo domu a nahlíželi do oken…
 


POZŮSTALOST PO ŠIMONCE

 

Šimonka zemřela při druhém dítěti.
Zbyl po ní jen pevně zatlučený sklep,
sudy uhlí,
hromada sklenic hovězího hrudí:
tolik temných žádostí
v jednom domě
skrze jedno bělavé, navždy uhašené tělo.
 


ZÁTIŠÍ S JEHLOU

 

Na stole uzamčená skříňka
plná vyšívání.
A v ní Šimončiny prsty
stehují
odumřelý klín.


 


Ve druhé části sbírky - Intermezzo paní Valérie - se objevuje jiná postava, která je jakousi stálou průvodkyní Bokových básní. Je to snová milenka či družka, následující básníka jeho imaginárním světem, kde s laskavě shovívavým nadhledem dohlíží na jeho záležitosti a odhání melancholické přízraky minulosti i nadcházející zimy.


 
TICHÁ RADOST

 

Chřadnoucí štěpnice,
mezi stromy spí drožky.
A na tváři paní Valérie
tichá radost
z pomateného světa,
z unikání plynu.

OPĚT PO VEČEŘI

Oplachuji
talíře po rybách.
Na půdě zatím paní Valérie
zahrabává
mé poslední věci
až na dno truhlice.
 


Ženy v ohradě - to jsou dávné milenky, vysněné přítelkyně, nedostižné krásky, neznámé kolemjdoucí. Většinou opuštěné či opouštějící, obklopené leckdy bizarními rekvizitami, a někdy se i ony samy zdají být pouhými rekvizitami či exempláři ve sbírce…


 
NOČNÍ KILD

 

Dveře na řetěz,
v přístěnku
zeleně pomalovaná
tvář poběhlice.
Dveřmi po celou noc
marně lomcuje
závozník.
STŘELNICE

Zametli jsme listí
a vlasy žen,
ve vlasech zapomenutý
laciný hřebínek
a babí léto
s rezavými terči
a s kouřící pistolí.
 


Co platí o Šimonce, můžeme říct v podstatě o všech Bokových sbírkách: jeho básně poznáme nejen podle postav, které v nich můžeme potkat, ale i podle nálady a předmětů, které je naplňují. Jeho krátké sevřené verše jsou plné podzimního stesku, nostalgie a dávno ztraceného času; plné věcí, které můžeme najít ve staré zaprášené truhle na půdě; plné slov, která znějí tak melodicky, a přesto si někdy nejsme jisti, co přesně znamenají…

Můžeme tedy souhlasit s tím, co o Bokově poetice napsal Augistin Skýpala v časopise Alternativa nova:
"V mollové tónině je snad opravdu blatnovec, v razantnějších místech kainarovec, v úletech do filozofických přemítání hegelovec. Materialista by asi nebyl, náboženský dualista taky ne. Ale krásného konkrétna (a stále v melancholickém oparu) jsou v něm celé hřivny."
Na závěr bychom se s potenciálními čtenáři Bokovy poezie mohli rozloučit slovy ediční poznámky ke sbírce Zima s rybími prsty:
"Nikoli konfrontace, nýbrž vzájemné doplňování prvků rituálu a každodennosti, vzpomínek a tušení, konce a počátku, se vine drobnými příběhy jako hráz i opora. Hráz před banalitou jednoduchosti, opora v chápání mnohoznačnosti. … Tato s lehkostí namíchaná esence z pramenů snů, tužeb a skutků může zapůsobit jako doznívající marné volání nebo jako konejšivý stisk ruky. Záleží na Vás."

 

 

 

stránku připravila Kelly

ilustrace je převzata z autorových koláží

  
     
                                                   
Předchozí stránka   
   Následující stránka

 
 

Copyright © 1999-2005 WEB2U.cz
Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.


free web hit counter