Pohasínající jiskřička

Jsem drobná žhnoucí jiskřička a toužím po dechu někoho,
kdo by mi pomohl z té nejisté prekérní situace,
že uhasnu. Pojď prosím a zafoukej nemnoho,
ani ne málo, abych pocítila Tvůj dech, ani ne mnoho,
abych neuchladla …
foukej třeba natřikrát … ale jen tak … akorát …

Toužím po někom, kdo pochopí mou horkou duši,
nemohu mluvit a slovy říci : ”Start – zafoukat !”
Já vím, že není nikdo, kdo jasnovidně tuší,
copak mne smuší … ale proč bych měla nedoufat ?

Buďte mi tedy … alespoň nablízku
moji milí dárci … kyslíkových penízků.