Martin (Stálý,Redaktor) - 20.1.2004 > No teda, vy mě dojímáte:-)))
Stál jsem u řeky a přemýšlel o labutích - sněžil mokrý sníh a když fičí u řeky, vítr nemá překážky a je tím nepříjemnější, čím více jste jí nablízku. Stál jsem tam a čekal na tramvaj, po proudu plavalo několik labutí - tak tiše a klidně, jakoby ten vítr vůbec neexistoval. Já tam pořád stíral z brýlí déšť a na xichtu mě zábla sama kůže a ony si vyjely na úplně klidnou vyjížďku - kolébali se, sem tam pro něco smočily voči pod vodu...
A pak jsem si vzpomněl na jednu knížku - Racek se jmenuje - možná jste ho četli, kde je život člověka v příměru se životem racka. Člověk, který "má křídla a ví co s nimi", je ostatně i v Novém zákoně líčen, jak umí chodit po vodě.
A tak jsem tam stál, čekal a přemýšlel nad všemi těmito věcmi, co ten, kdo je psal, chtěl vlastně všechno říci, něco jsem si přimyslel a vznikl tento krátký příběh.
Mno, měl jsem tam dát více souvislostí, dík za poznámky, příště je k tomu přípíšu:-)
