Obraz

v zrcadle vidím svůj šedivý obraz

potutelně šklebí se důvěrně známý

nový den přišel a já čekám podraz

smůla vždy kráčela společně s námi

šibalsky mrká a kývá svou hlavou

jakoby věděl co přinese řeka

jako by viděl ty strasti co plavou

jakoby tušil co mne dnes čeká

zavřel jsem do skříně ten protivný obraz

skučel tam vztekle když klíč chrastil v zámku

potom se chechtal a zběsile mrkal

to déšť padl mi do očí v tom pošmourném ránu

s mizerným pocitem kráčím si ulicí

doma jen svršky visí si ve skříni

ten smolný obraz mám připláclý na líci

a zase se chechtá a zas na svět mrká

a špinavá řeka stéká si ulicí

pitomé ráno!